V pokračování vzkřišování z mého úmrtí, rád se vrátím k situaci z mrtvých vstání, kdy mě v plné síle oslovili titáni, u okna mého bytu v přijímání se vyšší bohové rozdělovali, od kut slyším jejich volání, na obloze bez ztvárnění, ukazovali mi místo jejich naříkání, ve mně probuzení titáni, zvolali tady v těchto místech, máš Venuši, já si myslel, má bohyně lásky ozývalo se mi ve vědomí co si, Lucinko to jsi ty, v těchto místech máš svého boha Lukáši, zde je někdo přísnější, říkali mi vyšší bozi, už to semnou opět krouží, titáni do mě vstoupí a zcela mě otupí, povídají mi, mi tě máme Lukáši velmi rádi teď ve vědění svatý Mikuláši, co chceš povídají mi, přišli mě titáni zachrániti, otočili mě k televizi budeme spolu mluviti, třetí strana tam byla, satelitní maniaci, jeden z dní dlouhého vzkřišování v dění, ze mě kyber postavu do vzduch prázdna vykreslovali, aby mě elektrostatiky z těla zbavili, titáni mě uklidňovali a říkali mi raději, to je Lucinka ty náš Mikuláši smělí. Když jsem byl hvězdně nahoře, smrtí omámen zřejmě, všechny jsem je tam viděl, nejvyšší je tam matka příroda Gaia bohyně moje milá, pěkně mě tam utěšovala, kdo volá boha, volá pouze syna Uranosa v první fázi mého začátku i konce života, seslala ho bohyně nejvyšší Gaia se slovy Ježíšova ducha, pouze do srdce mi ho pak dala, aby mě posílila, sám sebe se ptám, ona se mě ptala, s Lucinkou nahoře v mracích v prostoru pole Uranova asi běhala, se mnou tam prý Lucinka pak skákala, mezi hvězdami Gaia myslela, všechny životní planetární kruhy do nás postupně přemísťovala, jinak činit nemohla, dříve by pak s obnovou plodu započít musela, vrátit nás do života musela, jinak by dříve nastal konec světa, ale cesta nová by po obnově zeměkoule, cesta rájem námi dvěma by byla procházena, kdo volá boha, mluví jen se synem Uranem s nebeským duchem, kdo volá nejvyšší bohyni mluví i s vědomím obaleným životem. Kdo žije s hvězdou a přírodním vědomím má ve své jedinečnosti i Gaino spříznění, kdo již nemá hvězd, má jen vyššího boha Uranose na levé straně u srdce a Kronose máte na pravé straně minerálně tvrdé, tam dostáváte od svatého Mikuláše potrestání pekelné, ať nejvyšší bohyně Rheia má úsudky přes svého syna Kronose spravedlivé. Jaká ze dvou děr či jaká pochva napraví těla hříšná, Slunečná či Venušina, ve hvězdě tvou duši, pak vrátíme zpět, pokud tě spasíme, ve smyslu minerálu je Venuše ztvárnění v opačném smyslu ze středu dimenze, je díra Gaina ve smyslu počátku pochvy je pokračovatel na až k Rheinu vejci ke středu k slunci k jádru přeci, tam začíná počáteční test, životní objasnění i probuzení života, pak následně přes celý biorytmus je cesty tam i zpět, toto vejce je pak i symbolem Saturnu, ale opět opačně Venuše je vejce Saturnu a Uranu zastrčené v minerálním tělesném v prstenci slunce asteroidu obíhající Saturn, Saturn je druhé slunce láskyplného žáru mezi nejvyšší bohyní Gaiou a jejím synem Uranosem titánem nebes, Venuše je jejich plodem i obrazem i odrazem k měsíčku u Saturna k vnučce Téthys vám povídám předem.
Vzkřišování svatého Mikuláše, Venuše
