Bohyně Héra svatá Lucie Čermáková jejím týdnem je zatmění měsíce, kdy je slunce s měsícem spolu, dalo by se říci, že to je nejvhodnější dobou rovnováhy středem pozornosti, je zeměkoule přeci, nejpravdivější, přírodní smysl i v kázání, ale rozhodně nepřekáží v něžné, miloučké lásce v andělském souznění v jiném obráceném světle, směrem k Saturnu. Povaha v tomto planetárním rozpoložení, bohyni Héru svatou Lucii Čermákovou rozena 31. ledna, obdarovává dobrou náladou, jelikož je zchladlou, netočí kolem sebe aurou pekelnou a hledá svého svatého Mikuláše Lukáše - 18. 9. je jeho svátkem Pechra Daeghsela, boha země k hřejivému souznění zřejmě a hledají společně rovnováhu přece. Rovnováhu hledali nejen každý tento týden, ale i v den svatého Mikuláše jeho narození i úmrtí v týdnu zatmění měsíce 6.12 jenže, v den správného hvězdného porovnání, proto v porovnání zatmění měsíce ve společnosti slunce nejbližší, nosil i dětem spoustu radostí i především ve cnosti, rodičům i v neřesti, tak činila i svatá Lucie do svého svátku čili úmrtí do 13. 12., ale až do konce 31 ledna kdy se svatá Lucie narodila a v děle pak chodila i v ducha přítomnosti samotně i společně při masopustních radovánkách, měla více starostí v lehkosti i ve smutnosti a svatý Mikuláš hledal v přírodě další smysluplnosti po celý rok vyhlížel hvězdy svaté Lucie, ač v dubnu slavil kvítí, přírody živí i květenství bylo dosti i ve své svaté vzkříšené Lucii z hvězd (byla vzkříšena z utrpení z kterého omdlela ve vědomí, stala se strážkyní pekla, byla trochu znetvořena, ale svatým Mikulášem milována, trestali společně peklem hříšníky, ona byla matkou přírodou Gaiou i Rheiou tím obdarována, ježíška jim ve hvězdách slibovala, Gaia je v souznění přejmenovala, svatou Marií se pak stala a Ježíškova polárka cestu započala, aby dění dějství sledovala i očima Gaiou stvořenýma, společně s Ježíškem sledovala, aby se i on sám pak stal svatým Mikuláškem ve smyslu jakém, svatou Veroniku pokřtil blahem, v tomto rodinném kmeni v životním kruhu hvězd pokračovala Gaia opakovaném, ale v rodokmenu svatých neukončeném, aby stvořila druhou zem), manželce v matce vánoc povahové i citové rozkvěty byly, proto se konec zimy slavil velkou událostí, vánoce byly zaučení dosti, bylo tolika radostí, že to slavil celý svět, nejen díky přírodním plodům, nejenom ze stromů či keřů ač na další zimu bude dost, pro zimní radost, po roce zas na jaře bude dost vánoc, novou úrodou můžeme začít, máme poslední chleba krajíc. (zima tenkrát byla velkou tíhou pro všechny cnosti i neřesti a to v mnoha případech i dnes /spotřeba/). Svátkem jsou dva měsíce od sebe i datem narození dle etap měsíce, dva a půl roku od třiatřicátých let od vzkříšení je možné zplodit potomka ke světovému napravení hvězd i vědomí zpět do přírody, půl roku od početí plodu v matčině lůnu. Je to osm etap měsíce, osmička ležaté přírodní kružnice.
Svatá Lucie bohyně Héra v týdnech jasného svitu měsíce, trestala neřesti, byl to její týden pekelné moci, trestala především sedmero hříchů dle své pravomoci ve dne i v noci, i jeden týden svaté Lucii stačí, hvězdičky ji vedou viditelností ptačí, ale dokáže proměnit i děti krkavčí, na batolata rodiče milující.
V půl měsíčkách byla svatá Lucie v rozhodování, nikoliv k mání, trávila čas se svatým Mikulášem rozvážlivým, jedné noci sama podlehla početím, ale nestalo se tak v lednu, ani v době kdy ubývalo v březnu hrachu, v dubnu zalévala květenu, v květnu již bylo pupenu. Velikonoce už nepřeběhnu.
Svatá Lucie, Marie a Lukáš, Mikuláš
