Už se jednou stalo, jak to s elektrostatickou elektřinou dopadlo, sesunutí planetárních hvězd do středu se událo, věkem vzkříšeného svatého Mikuláše se vše navrátilo, ještě štěstí, že to tak dopadlo, ale jen planetární souhvězdí bylo navráceno, díky i má polárko, s matkou boží to pěkně hnulo, s měsícem v kruzích se to vezlo ke sražení se zemí, už k tomu málem došlo, nedej bože nebeský, zemský vodní křtiteli i matko boží, aby se to ještě jednou opakovalo, chvění ve vědění za dimenzi vejcem, toto chvění v poslední chvíli bylo podchyceno, nic se vzkříšením neřešilo, věkem vše do svátosti mělo být vráceno, epochou matka boží upozorňuje, elektrostatickou elektřinou bylo dokonáno, už jen jedno vědomí s hvězdou zůstalo, ale i s polárkou to pěkně zacloumalo, ať už není elektrostatiky přidáváno, nýbrž omezováno, ač vědomého savce to už ohrozilo, krize je to správné slovo, všechny zajímá jen co vidí okolo, ale povrch udržuje vědomé hvězdné oko, bez něj by vše dávno zhynulo i planetárně by to zde dolítalo k sobě by se to rychle i přitáhlo, na to by lidské tělo evolučně nestačilo, přírodní chvění nemá na povrchu ani v zemském jádru matka boží již dávno.
