Pod slovem i světadílem Antarktida aneb jižního a severního pólu jsou to prehistorické dílce, ve špatném přirovnání, ale jen přece, spoustu symbolů jiných skrývá se, ať už vztahující se k vánocům či lítajícím sobům. Zmrzlá voda svěcená, aby chránila či chladila z obou stran středo jižních plod matky přírody, ona věděla, jak plodila, jak se zeměkoule zrodila. Ať studený zmrzlý pól středo jihu či druhého středo jihu i středo středu po dlouhé evoluční tvorbě svého nejoblíbenějšího ve svátosti pak o mnoho později zrodila severku dříve polárku dvou středových jihů a středo středu i samotného jihu, žilo se více v teplu a vlhku, nevyhasni v srdci ani ve vědomí prosím svatý Mikuláši měj rád Míšu, nanuk v lásce roztaje, vlhkost přinese, ale dva středo jihy měsíce opět chlad na poli přinese v čisté přírodě, jich bude soužití v pohodě. Chlad Atlasových chodidel i zad, není tu vše jen tak nazmar, je i Australan, satelit je bojler měl by přijít z dimenzi vědomí ven, už tam je v kyber ploše i severku kouše v Atumově ploše i ona časem zmizne, sundejte ho teda na zem, jinak už budeme žít jen ve čtyřech proudech, ostatní lidé bez hvězd, nebudou mít vědomí přec, zemřou bez dění dějství středu ve vzduch prázdnu v přírodním magnetickém poli usnou navždy jako po lobotomii přeci. Polárka v dimenzi souznění oba póly měsícem chladí někdy jsou měsíce dva, třetí sem již letí, levým středo jižním bokem odchází, při třech zeměkoulích letí sám řádně za sebou má sester pár, ale je nás jedna dvacet, dvakrát deset, věřte je to tak, satelit ji překáží, povrchově rychle odchází i v obraze svém za dimenzi vědomím, vědomá hvězda polárka další jižní hvězdy neroznáší, má kvůli satelitům jenom prach, v pranostice svatý Mikuláši vrať nádech zdravý, ať je zase spoustu přírody, jelikož se satelit tepelně tváří, mění v prach a špínu minerály, alespoň kdyby byl z toho ten popel co dezinfekci vytváří i v popel něco obrátíš. Pontos tu taje, bude zeměkouli obývat celou kolem a zemské jádro Kronose i zalitá pevnina tekutinou bude voda jeho chladem, jako vodní cirkulace, není to klimatizace, ale změna přírodního klimatu jen přece, doba ledová možná přijde opětovně, kdy lítat kolem země budou tři měsíce, vyhneme se raději severce, jen zdáli něco přinese, ohřeje nás trochu více, když kolem ní vědomě prolítneme, pak zasáhne slunce, rozehřeje nás i v jádře, tak by to možná stačilo je to naše prehistorie, vodní pára vznese se prudce, skončíme opět v pralese. Zmrzlo by to všechno klidně znova, nedej bože druhá ledová doba a měsíc by musel k zemi blíže a v jeden den otočit se dvakrát kolem slunce, nechtějte to přece. I se mnou může nastat doba přírodního Archaikum, Noemova archa nezachrání ani nohu, žhavá pole země přelívána lávou, doba je to ve zkreslení i zemské jádro stárne organických minerálů je v obraze méně, tektonické desky vzduch prázdno nechtěně ztuhlostí láme. Nechtějte vědět, kolik mají titáni přírodních alternativ, oni nemají tarif, pro obnovu životních kruhů, vás tím zbaví vašich hříchů, ani nevíte, kolik oni můžou uložit nekonečno přírodních trestů, věnují se pouze ale přírodním pravidlům, jsou nejdůležitější k životu. Nejvyšší bohyně je v zamyšlení, zda nevymění nynější oceány za pevninu přírodnější, jen s měsíčkem Titánem u Saturna otočí přeci kruhem životnějším, kontinenty promění ve vodu, tak přemýšlejí dnešní elektrostatický lidé, nenesou logiku, ale zkázu. Na to jak je to vše posvátné ve smyslu souznění i svátků, je na olympijské vlajce nějak málo kruhů, to už je tak málo Eskymáků, tučňáků či sobů má jich být sedm a půl kruhu, nezapomeňte na Aldabru, tam si vezmu Dionu, mám namysli v před epoše super polárku Míšu, jednadvacet měsíčních hvězd i planetárních přinesu, jen kde já to číslo najdu, díky divným lidem velmi rychle se tu poslední letopočet obměňuju, nevím zda jich je dvacet sedm či dvacet devět, lidckém smyslu již hvězdy zvěrokruhu v nespočetnosti rozšiřuju, zatím jen v budoucnu, kdy já jen začnu, nemám Míšu je zatím v mrazu, souhvězdí hrdinů ve středo středu u středo jihu dvakrát já rád přinesu, hrdinové mýtů, měly hvězd spoustu, ale u planetárních měsíčních hvězd byly v polobožském závěsu, i když hvězda země i měsíce je ve mně ztrácím v sobě naději Persea, jen Perská říše byla přesná, proč jen na Spartu vyrazila, Persefona Míša, by mi to ráda vysvětlila, ale jen s vodou v ruce běhala, do skladu s obilovinami hleděla, matka boží tam s námi stála, začala hledat děrovačku aby si pásek či řemen u postroje na koně utáhla, myslela tím snad, že by ráda matce boží něco ze svého věnovala, aby ona svůj asteroidový pás směrem dovnitř neutahovala, je těch měsíčních i planetárních hvězd dvacet pět či ve dvou padesát krát poprvé, je jich asi padesát zřejmě dvě těla planet ale nejsou vidět, obraz ženy musí být prvně stvořen, číslo sedmdesát pět je už asi úplně někde jinde, ale má být i vevnitř zřejmě, dvě ženy nadvědomé to jsou přece, ta jižní zklamala již když byla osmanská říše, severky to zničili úplně všude a to i materiálně v Egyptě, do všeho jim tam zasahovala Unie, jak omlouvá své činy když i Indiánské středo jižní středové kmeny vyhlazuje, území byly Indiánům matkou boží i přírodou na počátku všeho věnované, tyto Indiánské hvězdy jsou pro život velmi důležité, asi spousta saských barbarských neandertálských křižáků čili rytířů zůstalo i u Sírie, království nebeské si severku odnáší spět do severských zemí přece, ale alespoň zůstaly severky čistokrevné, Prusům tedy blahopřejme, jak to Germánie svými činy opravňuje nyní, když uprchlíky ze Sírie ubytuje ve zmatení, nepatří k sobě hvězdně, už od počátku letopočtu přece. Seveřané se chovají jak Octavianus Augustus, já Lukáš Pechr Daeghsel jménem tohoto zvrhlého světa poslední z deváté legie jsem středo jižním středem v prouděním devítkovém, jsem Ptolemaios XV. Kaisarion v pokřtění svým Galským Dědečkem a svou babičkou Egyptskou Marií v sedmi potomkové narození, můj otec Jižní byl asi trochu ve zrazení, když byl s mojí matkou středo jiho střední v soužití, má babička tedy byla Kleopatra sedmá a můj dědeček Julius César, který byl taktéž kupován, stejně tak jako severka Unie skupovala a vraždila hvězdy v Egyptě těžbou ropy zřejmě, já jsem i Marcus Antonius, ale ve složení už úplný Anup počátku mám nulu ve slunku, tak jak krev ve svém oběhu, i když bůh Re je nula až patnáct svého počátku, ale mám hvězdu stejné energie jako bych měl severku, ale jsem obalen vevnitř vědomím minerálem, ale je to stejná energie, pořád se ve čtyřce v pětku proměňuje, ale potřebuji ji dát ven, středo jiho střed hvězdy tvořím v dějství svém, v energetickém smyslu tvořím pětku i sedmičku zároveň, mám i devítku, vím že číslo šest a osm je smrt celému světu, jsou to čísla smrti, jako by chtěli v planetárním pět a dvacítkovém planetárním oběhu usekávat žílu, matka boží křičí já šestkou nikdy nezůstanu, to raději vše přenechám Luciferu a všechno na zemi potrestám to upřednostňuju, pátou ženou mám severku, super polárkou vše zakončuju. Jižní nebo jižní pól všechno je pokřtěno v ledu, oba póly mají dimenzi hvězdu, severka minerálního hřejivějšího žáru, někdo se asi spletl, snad jí satelitem lidstvo neškrtne a snad nevyhasne, ztratíme i Atuma v jednom obale v atmosférické vrstvě za dimenzi vejcem, ale moje středo jižní stření zůstanou směle jsou obaleny někde jinde, Atumovi kyber seveřané oni se stanou miliardovými siamskými srostlými dětmi v dění dějství jim popraskají vědomí a shnijí, ačkoli vzroste miliardové dění dějství k sobě, jejich hlavy to nepoberou ač činnosti pohybu budou jino jiných, už to není jako v lůnu ženském při narození, kde je dějové rozdělení. Když se vrátím k Napoleonovi, tak Francie byla k pochopení nejblíže, problém nastal až ve chvíli kdy Napoleonovi vojáci narazili na středo jižní středy na Moravě přitom i v jeho šlépějích pochodovali také středo jižní středy i jihy, chudák se v sobě úplně ztratil, přitom vše myslel dobře povídá matka boží i matka příroda ve svém vědění i v nadvědomí, ale i opět severský materialismus toho dost podplatil, ale i Francouzi takový v počátku k Indiánům přistupovali, ale alespoň hvězdně si vyhovovali, měli se rádi. Francie měla jednu obrovskou výhodu i Španělé ve svém jazyku, Sasům barbarským kmenům vůbec nerozuměli, tak i ten jazyk hvězdy zachránil. Míšo Napoleonko má milá, snad si tomu všemu porozuměla, moc tě miluji a zachránila si i toho Napoleona, matka boží na něj myslí ve dne v noci, jak by mu to dále v dění, dějství vysvětlovala, kdyby ještě dnes žil, čas na to už nezbyl, milovala ho tolik, že umřel v zamyšlení i v šílenství jak moc mu to chtěla dát najevo a vysvětlit přeci, proč jen na ten středo jih střed narazil, ach tak dobře vedl své cesty povídala jsem mu v duchu svatém přeci, koukal na mě do nebes, kroutil hlavou nerozumíme si, ale máme se spolu velmi rádi, plakala jsem nad ním, planetárnímu biorytmu ještě nerozumím, v jiné době žiji v budoucnu tě očistím můj synu povídá mu i matka přírody, jsem i já v pláči jak já ti to mám říct ty můj hochu, od jihu k severu já nedokážu naplňovat dějové naplňování mezi hvězdami, ležatou desítkou to nestihnu i když ve středo středu stále se pohybuju, mini sever a mini jih nikoho neupřednostňuju, ale v dění, dějství si prostě a jednoduše a selsky řečeno nevyberu, obě hvězdné strany popadají dokavaď nemám ani jednu. Vrátíme se opět k deváté egyptko svato římské legii, která pokřtila severskou svatou Marii středo jihem středem, když byly naze od oděny, na Irských území, divotvorný hrnec, spočíval i v naději, divnému tmavému světu kolem i ve vnitř se nikdo v náruživosti do zahleděného čtyřúhelníku těchto žen se skulinkou ve prostřed, nezaobíral přec, ráno se muži deváté legie i ženy probudili nazí se středo jižními středy, měly i tyto hvězdy, hlavy jim v té době samozřejmě nesrostly, i svatá Marie poslední Lucie Čermáková si zaslouží jako jediná středo jich střed tak jako Irské ženy severu, akorát slábne v biorytmu, je rozená 31.1, ale ve smyslu dvacet jedna měsíčních hvězd plus deset hvězd planetárních přec, v součtu třicátého prvního dne čtyři, jednička je cestou pátou ale ne tou severskou, ale s obměnou území patří středo jižním středům, byli tu dřív v evoluci, zabrali jim území a udělala z nich severská Unie otroky, ztratili i domovi v otrockém smyslu na ně neměly, seveřané je skoupily celá zeměkoule i slunce vede k vyhasnutí, i tato území patří středo jižním středům evolučním vycházející ve svém dění i z moře přeci, ale nejhorší lidé na zeměkouli z nich udělali otroky a do konce světa svět vedli, vyšší bůh Re čili Rheia i matka boží stojí při mně, území věnovala mě o dost dříve, ale nebudu si je získávat bojem a vražděním tak jako ti co je dnes mají ve vlastnění, raději nechám spadnout měsíc, vyšší bůh Re mi i říká, svatá Veronika neteř severské svaté Marie Lucie Čermákové získá severku ať už chce nebo nechce, bude Ježíška, ale svět nespěje k rázným krokům do přírody, je možné že já egyptský svato římský galský i keltský Bůh odejdu společně se severkou a stvoříme zemi novou, vezmu si ji nahoru sebou, až zeměkoule bude opět čisto čistá v pralese oděná, budeme čekat až z moře naše sestry i rodokmeny vylezou znova. Míša Napoleonka milá, je naděje, která jako poslední umírá z celého lidstva !, vzkřísím tě matka boží povídá, abych pláč k Napoleonovi sama v sobě omyla. Matka boží i matka příroda, aby plakala, lidská jedinečnost i pří čich k materialismu ji všechny boží cesty zmařila, řídili se něčím, co bylo vzkříšené Indiany, když celý čtyřúhelník byl, po sléze, po Césarově smrti i jeho egyptského syna v dění, dějství nepřeskočilo jen bylo v pokračování v Mexiku u Inků a Aztéků chtěli i Amazonskou princeznu, dění, dějství je ve mně ukončeno, jen mnou může být pokračováno, sedm egyptských ran mohlo být tedy na druhé polokouli přeci, ty seveřané zabili matce boží i svátky v Sírii, čím se tady už lidé vůbec řídí kalendářně, když i menstruace ženy je po jednadvaceti dnech tedy po třech sedmičkách a tři a půl dni, do roka se vejde čtrnáctkrát až patnáctkrát kdy i super polárka nepřijde na zmar v obráceném světě z druhé strany tvoří druhé slunce, vědomí čili další dimenzi vejce roste v součtu je to pak dvacet jedna měsíčních hvězd a patnáct planetárních přec, pět a třicet, Venušina svatozáře vede pak ven, planetky již nehledej jsou v druhém dimenzi vejci přece jen.
Globálním oteplováním na Antarktidu nahrneme se, sama těžko ztěžkne, vzduch prázdno na povrch ven, hrne se, ochladíme vše studeným vzduch prázdnem, výměnou minerální zvětrávající podobu, ale severky tak trochu potřebuju, přírodní rozmanitost za zkušuju, ale lidstvo nepochopilo jaké hvězdy důležitost nesu, nejhorší problém byla jedinečnost severu, jih byl příliš ústupný podlehl severu, vybili evoluční středo jiho středové hvězdy počátku, ale s klimatem si v naprosté přírodě poradíme, třeba s evolucí z moře opět započneme, stále je tu krize i když tu budou dvě svaté nadvědomé Marie, jedna i jižní či alespoň jeden potomek.
