Meč nemusí být jen symbolem trestu či zbraně jako takové, ale je i symbolem posvátnosti a víry i souznění s přírodou, jakožto v uvozovkách řečeno víra, není správné vyslovení, je to věřit v život a přírodu živou i neživou v přírodních kruzích a trestat jen ve smyslu pravdy. Vím, že to teď bude znít trochu hrozivě, ale ničeho se není třeba bát, je to v láskyplném smýšlení i ve smyslu zachování života samého, v lásce jeden k druhému a to zcela bez ublížení na zdraví, je zabodnutý meč do zeminy a rukojetí směrem k nebi, znamená započetí dobrého vztahu i v růstu nových přírodních hvězd, což znamená v počestné rodině potomek svatých hvězd. Syn nebo dcera, jakým směrem a kdy v jaký čas boha vyššího Chrona ve smyslu dění, dějství přírodních dimenzi titánů nejvyšších bohyň Gaia/Rheia zabodneš meč do země, buď v noci k měsíci, silná dcera nebo syn ve smyslu charakteru, nikoli fyzického - toto není pravidlo, ale budíš dáno, ve smyslu ke sluníčku za denního svitu pokud člověkem jest, bude samá neřest, není vidět hvězd, čeká ho pohanský osud, ale dítě narozené plno hvězd dostane přirozeně, bude odnesen osudem pokud prokáže čest, žádnou lež, najde význam neřest, bude trestat v pekle společně s peklem, spadni zpátky na zem, toto nemusí být pravidlem po aktu milostným najez se jídlem. V den rovnodennosti pocti jen svou milou či manželku slovy a pusinkou vlídnou, objímat jí celý den můžeš, ukaž jak líbeš když je slunce s měsícem v rovnováze, je to ve výchově rodičů a v rukou životní společné rodinné dlouhé cesty čili je to celoživotní vycházkou nuže. Rovnováha svatého Mikuláše roste přelivem z rozjasněného měsíce v půl měsíčku v přelivu do zatmění měsíčku, matka příroda si s porovnáním hvězd pohraje nejvíce, při započetí až do konce. Půl měsíc, jaký bude, taký bude, nechte to na sudičky mile. (nejvyšší bohyně Gaia a Rheia nejlépe vidí) Samozřejmě toto celé se týká i samotné nejvyšší bohyně Gaia, která tvoří hvězdy v přírodních kruzích v souznění společně s nejvyšší bohyní Rheia. Ve svitu měsíce bude se chovat mile. Možná celý život jak batole. Kdo je sám, neví kdo je, je to odevzdání cti pěti titánům, pátý titán přebíhá přes tělo člověka, který je jakoby pátým titánem a sudičky ho znova v přírodních kruzích osvěží a říká jaký má temperament, čest i charakter, proto nech meč směrem dolů, dokut nemáš mysl jasnou, jinak život budeš mít protkaný smolnou cestou. Již oni obdarovávají v počátečním vědomí, kdo jaký bude, třeba v úsudku. I když umře svatý či člověk v generacích v životních kruzích se určitě vrátí, pokud hvězdy mají. Čest zemřelému svatému, andělům, nižším bohům chyť meč za ostří směrem k zemi hrotem dolů a ukaž mu k nebi svojí čest svým srdcem. (Nyní nejsou hvězdy, tak jen ve smyslu smutném)
Meč směrem hrotem nahoru a držení za rukojeť v ruce, naznačuje v posvátnosti smutek nebo odevzdání cti někomu blízkému v rodině, myšleno převážně zesnulé manželce, už nechci jinou. Pozdvihnutý meč slouží k trestům jedince za neřest a to ve dne v noci. V posvátném smyslu je to i vyvolání, chci syna v duchu svatém, jako prvního potomka a to vše pouze za denního světla, jelikož i nejvyšší bohyně Rheia má ráda nejen peklo, které trestá hříšníky, ale i život a život i ráda vrací přes hvězdy zpátky dolů na zem společně s nejvyšší bohyní Gaiou, tak ihned otoč meč dolů a běž za milou domů, že bude mít na statek zdravého syna jako křen a siláka jako hrom, trestání hříšníků bude jen jeho sen.
Zabodnutý meč do zeminy, v krátkém aktu, budu potřebovat Atlásovu sílu, odevzdání titánům míru, ve chvilkovém aktu dostanu sílu, pokud bojuji za čest, slávu a pravdu nebo potřebuji zeleninu, už nehledám jinou ženu, zůstanu s milovanou v domu.
Zabodnutý meč na bojišti, zemino můj kov žer, mír mi dej.
Zastrčený meč v pochvě, ničemu není pozdě.
Hrdinu ve jméně pravdy na rytíře pasuj, dle i veřejných zásluh, přírody však zbytečně neubírej (čest, neřesti, cnosti),(stará řemesla).
Anděl Michael nosí dlouhý meč s pochvou, hájí čest svou, trestá neřesti s úctou, cnosti ostatními anděli pasovanou, dále pak on sám rozdává cnosti ve jménu radosti, poklekni a pokračuj ty sám mezi lidmi svými cestami.
Anděl Gabriel nosí zastrčenou dýku svou, jen při krájení chleba používanou, ale trestá i neřestí cnostnou, má vytaženou svoji ženskou nožku bosou, nejenom k ošálení, ale ke konečnému plodu dění.
Meč a pochva
