Život k životu matka boží proplete, s hvězdou ve vědomí narodí se, obraz svůj i tvůj setkáte se, bublinu svou matka boží udržuje, s aurou tvou v těle ochraňujte se, milujme se, život tento je jen jeden, odchází vědomí hvězda i věkem, život je krátký přece jen, matka boží opět pláče, hvězda poslední na ní kouká ve smutném, nemá další v ději započnutém, vše ztrácí svatým savcem, matka boží usne ve smyslu citovém, započne rodit batole své v lůnu svém, ohřeje ho láska slunce, aby narůstalo, vyrůstalo i v obraze a bylo v celé své kráse, matka boží říká nadšeně narodilo se mi batole, tvůj ráj, zeměkoule, duch svatý odtrhnout nelze, patří k životu matky boží i ke svatému proudění jedinečného jednotlivce, stvořila matka přírody v evoluci savce, svatého i pro řešení zeměkoule, plodu svého přece, odtrhnutím matka boží i svatý savec zemře, odloučením v obrovském zármutku vypláče se, ruka matky boží s rukou svatého bude v duši i v obraze odcházet sténat bude, už ho nezvedne, jen ruka boží matky bude sedět v kleče ve stezku bude plakat nakloněna ke svaté mrtvolce, hladit ho bude, přenese sama sebe i svatého do ráje, už ho nezvedne, v zármutku nebude dlouze, za dvě hodiny zrodí nové dimenze vejce, matka boží žije, narodí se na nové zeměkouli opětovně.
Duše v srdci, v těle i ve vědomí,(duch matky boží s duchem svatým, patří k sobě jako vejce k vejci).
