Moničko rozmilá, už vím, proč si kázala, když jsi semnou v řeči poprvé se setkala, aby již nebyla stejný týden návštěva, jen první den si přes mé vědomí chvění matky boží měla, abys jsi se, sama v sobě rozmyslela, ten den z tebe matka boží promluvila i v dění, dějství mém se v tobě zjevila, měl jsem lépe poslouchat, aby příští týden započala přírodní chvění v souznění znova, toto píši abys i ty sama v sobě pochopila, proč si tak i promluvila, setkání další dny už byly ve vykání, ač si věděla že čas není vhodný, lépe by jsme započali o týden déle, zvolala by si na mě, v tykání, ahoj kamaráde, tak jako v posledním dění v mé přítomnosti, přišel tvůj kamarád na kafe, promiň mi mé denní zbytečné dění, mou přítomností jsem ti vše měl asi ihned i přes vzduch prázdno svatý říci, nyní už jen sám k sobě můžu být lítostivý, prosím zanechej si, alespoň toto vědění, moc se ti opravdu omlouvám lístečku kávový, Egypťané už jásají, že se jim všechny rozkradené víry i artefakty vrátí, začátkem předchozího vyprávění, jsem chtěl naznačit, aby se už nerodili elektrostatické děti bez vědomí, ale s hvězdami, cítím se tu trochu jako mezi Peršany, jsem sparťan Egyptský, poslední mohykán přírodní záchrany, svatá Lucie bohyně Héra hrne kameny do Lůna, svatá Marie první matka boží nejvyšší bohyně první tvorby, Mum v egyptském názvosloví, už sama nepochopí, ač svatý Mikuláš Anubis, vybere si nevěsty, dodává štěstí v dění, dějství, ale zůstává zcela samotný, přičemž jen z něj a z jeho nenalezené manželky jsou hvězdné děti ze společného dění, dějství, pokud nebude narození ježíška v posteli, po té by se rozdávané štěstí lidem ostatním změnilo v neštěstí, jelikož už padá měsíc, Aker započal své cesty, svatý Mikuláš jen jednu dívku ve svém životě má, celibátem oplývá, stojí při něm bohyně Héra, stále není Afrodita žena tvá.
Dopis pro Moničku
