Kdo ví, kdy tehdy, přestaly přírodní kompasy či buzoly ukazovat správné boží cesty, elektrostatickou elektřinou do zapomnění odešly, vzhledem k elektrostatické magnetické plazmě v atmosféře kolem země se již prodávaly kompasy upravené, skončili jako dekorace v klíčenkách stvořené. Buzoly se přestali používat před sto šedesáti lety, měli již morseovky přeci. Dávno ještě před sto šedesáti lety, rostly hvězdy ve vzduchu prázdnu jako houby po dešti. Dnešní dobou se postupem času hvězdy smrskly, aby zachránily poslední životní přírodní dění, dějství, aby ochránily společně s titány poslední zeměkouli plod boží matky, kde začíná i končí dění, dějství Kronosovi hvězdy minerálního naplnění v jádru v zemi, lidé zdejší pochopte vážnost situace tohoto dění, svatokrádeží se dopouštíte, pokud si své vědomí nechráníte, jinak vše skončí v planetárním biorytmu matky přírody a ona vše povede nevině do přírodní obnovy do nové supernovy. Matka příroda boží matka povídá: já ve svém přírodním vědomí hynu, nechci ze svého plodu další vyvřelinu, ve svém obnovovacím přírodním počátku, započnu pádem mého asteroidu stvořeného z druhého či třetího mého vyvřelého plodu, pokračujíc planetárním sesunem v pláči zrudnu, probudím nechtěně ve své dimenzi ve svém vejci supernovu, galaxii zahlédnu, vědomí mé je to v prvopočátku, opět hvězdu životního štěstíčka mít budu v dění, dějství choulostivé přírody, hvězdou tohoto původu, savce po dlouhodobé přírodní obnově na svůj plod opět snesu do ráje ho přivedu, člověkem rozumným hned započnu, jeden Adam a mám i Evu, nepotřebuji Noemovu Archu, stačí mi ve vědění v životním kruhu v evolučním smyslu, mám tuto nauku od každého živočišného druhu, dávno ve tvorbě ve svém nekonečném smyslu za sebou, započnu ve svém rozumu, nepotřebuji k tomu loď duchů, vše uschovám ve svém dárku, z velikonočního vejce vše na zeměkouli sešlu.
Buzola, kompas, přírodní hvězdy
