Na levé straně v lidském těle i v hlavě u srdce ježíška je převážně Uranos samozřejmě pod minerály i Kronose, ale je tam především s andělem Michaelem on je souznění duševní a vzdušná stránka, tep i tlak vzduch prázdna srdce, anděl Gabriel je pouze v srdci u ježíška z minerálního hlediska i hřejivého a má nekonečný rozum i mysl v hlavě, jelikož je žena. Uprostřed lidského těla je vědomí, mícha a kostra kde je počátek života matky přírody bohyně nejvyšší Gaia a Rheia, která započíná život vědomím i hvězdou a proudí celým tělem společně s vyšším bohem Pontosem – voda – vzkříšení, všichni společně v souznění. Na pravé straně je lidská stránka, povaha i charakter, vyšší Bůh Kronos i jeho syn vyšší bůh Atlás a už jen částečně Uranos, anděl Gabriel obměkčuje city tuto stranu, jelikož si přeje blahobyt a usnadnění života. Anděl Gabriel je i symbol rozmnožování. Bohužel ve spojení s bohem Kronosem to přehnali až do nadměrného materialismu, ale je stránkou přírodní a minerální archanděl Gabriel je také anděl smrti trestající neřesti, jelikož jeho ženskost neřesti nenávidí, ale tuto celou stranu se snaží spravedlivě v rovnováze ženy a muže vyvážiti, aby nebyla příliš hrubá. Archanděl Michael byl anděl života a dohlížel na cnosti a jejich rovnováhu. Ostatní andělé byly dětmi Michaela a Gabriela i ti občas měli milostný poměr i s lidmi jako bozi samotní. Zapomněli spolu v souznění s přírodou úplně spolupracovat. Matka příroda bohyně nejvyšší Gaia se na ně tolik zazlobila, že zapomněly ve svém rozjímání láskou i k lidem, řešit neřesti a cnosti tak jako svatý Mikuláš a tak je proklela a vzala jim vědomí a stali se, archanděli. Vrátili se v podobě duševna do svatého Mikuláše Lukáše Daeghsela za pomocí matky přírody bohyně nejvyšší při vzkřišování, aby se opět naučili svému činění. Ale jsou i v duševnu s matkou přírodou bohyní nejvyšší Gaiou, ale teď už nemají ani hvězdné souhvězdí, satelity je vypálili elektrostatickou elektřinou a vysušili je. Ostatní padlý svatí nechtějí raději ani nic vidět a matka příroda bohyně nejvyšší je má ve své duši, aby trestala hříšníky lidské podoby, kteří jim vzali hvězdy pomocí satelitů, sítí a elektrostatickou elektřinou. Toto je zápis posledního svatého Mikuláše Lukáše Daeghsela, který řeší andělský ráj a peklo, peklo mělo řešit hříchy ostatních, ale teď i peklo je samotný hřích, proto přišla, po mém vzkříšení bohyně nejvyšší Gaia matka příroda do svého lůna, aby vše potrestala sama a to i v podobě obnovy života meteoritem, pádem měsíce a slunce na zeměkouli. Prosím, uvědomte si vážnost situace a nečekejte na to, až uvidíte letící meteorit či měsíc pár kilometrů od svých očí, jelikož to už na řešení bude pozdě. Nejhorší je, že člověk si říká, dokud neuvidí tak nic už neučiní, problém je v tom, že když uvidí, meteorit padat, již nic pro záchranu neučiní, již bude pozdě a budou všichni plakat, jako svatá Marie, protože věděli, že svatý Mikuláš mohl pomoct, ale jemu nikdo nepomohl ani, aby měl potomka a počestnou rodinu, kterou mu dnešní civilizace vzala. Zapomněli, že on skutečně žije a vždy žil, jelikož byl a vyrůstal s každou generací, jelikož sic byl svatý, ale i pohan. Na zeměkouli je již teď vzduch – prázdno a samotný vesmír, což je tělo, duše a vědomí samotné bohyně nejvyšší Gaia, což je převážně žena a muž - v podobě minerálních planet. Je to boj svatých, andělů, archandělů, bohů proti střední a vyšší vrstvě a hledají pouze zpřísněné duše, aby stvořili hvězdy a prastaré pro novou zeměkouli, až spadne meteorit, měsíc a slunce. Což jsou opět moje dvě strany chladu duší – měsíc - rovnováhou i hřejivosti duší – slunce – a vše je propojeno s rovnováhou samotné přírody i souznění a zachování života samotného, což je vědomí v podobě meteoritu bohyně nejvyšší Gaia matky přírody.
Troj jedinečnost, Svatý Mikuláš Lukáš Daeghsel
