Zeď nabílená vápnem, aby nepustla prázdnem, nad postelí s krásným povlečením, s polštáři s nadýchaným peřím vyvětraným souzněním levandulovým, je tato plocha odekorovaná dřevěným talířem, když je místa dost tak i malovaným hrnkem visící, naproti na polici s háčkem. Má milá je za rohem, dva talíře jsou naším vzorem v provedení dubovém dřevěném, početí necháme na duben, visí nám nad postelí i s naším láskyplným srdcem, láska prochází žaludkem, požehnejme si potravním řetězcem, do postýlky nezalezeme s plným žaludkem, ale až v pod večer k radostem i dohnáni spánkem, než odbije desátá hodina, roznášena bujným hlasem ponocným, nebo budeš obalen čertem Mikulášovým. Talířem třetím zavěšeným, vyčkáváme s početím, se symbolem dřeva porostem i zestárneme životním kruhem. Proto svatý Mikuláš káže dětem, budoucím generacím a rodičům, aby započali dobře s vychováváním, aby vyšli vstříc smyslům přírodním, aby nezapomněli potrestáním, uhlí se stává užitečným, dbejte na vše s rozumem rovnovážným, nevyvaruj se sladkostem, zda jsi hodným dítkem, svatý Mikuláš to ví, s vím věděním, ale ať ti nikdo jiný jen neomazává pusinku dlouho medem, možná tě bude chtít jiný člověk vést jiným směrem, nenech se unést materialismem, dopřej si radost třeba jen vánočním stromečkem, nestaň se pře materializovaným ježíškem, i já to tenkrát přehnal se synem, ale on tenkrát nepodlehl takovým chtíčem, raději odešel za nebeským bohem Uranem.
Tradice svatého Mikuláše – Dva dřevěné talíře
