Velikonoce aneb velikost, velký pátek, lidé řešili přírodní živí počátek, předcházel tomu zelený čtvrtek, přírodní kruhy v dění dějství zaznělo souznění i v kořenech, vyrostl přece stromek, příroda stvořila v zamyšlení prvopočátek, kruhy vzduch prázdna i minerálů vědomě tvořili pro toto dění, dějství domovinu různorodosti pro květenu na zemi i v moři, vědomé dítě vyrostlo v první těhotnou ženu, otočená v dimenzi řekla si já mám sestru, u těhotenství opět začnu, opět náruživě rostu, země má středová nese jméno mé v mém lůnu, má bratra Mars a setru Venuši ach ty poženštěli Uranosi, muž v evoluci narostl i vyrostl třením dvou žen přeci, předcházelo Neptunovo dění, dějství, vynesl placentu z vody ve svém křtění, ale bylo to i ve vstřebání různých druhů potravin, které přineslo vědomé jádro země až napovrch přející si, kde vyrostlo to potřebné pro krásnou i hvězdnou evoluci, ztratí-li matka boží, matka příroda, vědomí života, poslední hvězdu v savci, bude hledat sama sebe v zemském jádru přeci, svým měsícem přeci, hvězdičky i měsíčky nosí ji dimenzi menstruaci, ale na bílou sobotu, spojím raději bílek se žloutkem tak jako kdysi, v neděli ráno probudím se v početí, v pondělí ať hledají muži své krásky, budou nové páry, snad budou mít i planetární pomlázky propletené copánky v přírodních kruzích v dění dějství odhání řehtačky již těhotné či zadané ženy, matku boží to trochu ruší, jejich manželé zavírají tedy okenice svých síní lásky, Bůh nebes Uranos již cítí na stole své mráčky chundelaté beránky, nevadí že se zamilovaní takto schovají. Jen ty životní přírodní kruhy někde zaostávají, mám je jen v posledním savci, sama v sobě, ve svatém Mikuláši, započínám životní přírodní kruh se svými druhy i družkami, navzájem si je pak ve své přízni v elektrostatickém světě opět roztrhají mezi sebou přeci, bez přítomnosti svatého Mikuláše a matky boží přímo v něm žijící, úplně je i ztrácí, je to vše o dění, dějství, ještě štěstí svatý Mikuláši povídá si i matka boží s ním, naštěstí tebe už neroztrhá elektrostatického nic, ale znepříjemňuje to i v tobě tvořit hvězdu další, nechci tvoje děti vidět jak o vědomí vystříknutím z hlavy přichází, hvězdní na to rychle umřou navždy, mrtvé dítě chovat nechci, měla bych ruce v pláči, takovéto dítě lidé žraví po elektrostatice neoživí ani elektrostaticky, není zmrazení zrakového ústrojí, přenést to tam mohu až ve stáří, tvůj přírodní hvězdný kruh v dění, dějství svatý Mikuláši musí být stále ve tvém pohybu, předáš-li počáteční přírodní kruh v dění dějství dospělému, musí se vyhýbat ostatním v elektrostatickém naplnění a zůstat úplně sám v ústraní, svaté Lucii Marii jsme ho předali i ona ho chudák občas díky lidem v práci kolem ní ztrácí, pohybují se v elektrostatickém světě pohybem neustálím, kde matka boží naplňuje jejich dění, dějství smyslem nepřírodním, matka boží je smutná, nevině je na všem svým minerálem připečená, tato satelitní doba, je silnější než přírodní souznění všechno ihned v naplnění spálí, je to prachové dění, sotva udrží ten přírodní životní kruh v dění, dějství poslední hvězdy, planetární již budou hledat pouze ty Kronosovi, matka boží najde sama sebe po velkém třesku ve fontáně lásky. Svatá Terezičko hledím na tebe, nevíš ani co se děje, patronko zahradníků i kytiček, neseš břímě veliké, neprocházej jen zahradami, jak bohyně Persefona, neprocházej mezi hroby má milá Persefono tvá kytička i nohy přinesou při hledání tvého milého, třeba dítko roztomilý, bude prvopočátek nové zcela přírodní Éry, narodí se babička, matka, dcera, sestra ducha svatého v mužském smyslu dědeček, otec, syn, bratr ducha svatého, strýc i teta zamíchá se to, hvězdný trojúhelník u rodinného krbu musí být, oba musejí hvězdy mít, už nezůstaneš jenom v tomto přírodním podsvětí bůh silnější nebeský Uranos s blesky přenesl ti i bílé krásné vlasy, bujný hlas hromu titána Uranose ukazuje ti cestu, jak se objeví za dimenzi vejcem objeví se i dole přece ve středovém smyslu, trefím se snad jen přece, jen ty přírodní kruhy jsou občas trochu jinde, mé souznění naplnění odnáším i já matka boží vzduch prázdnem mnohdy jiným směrem, ale záleží na tobě svatá Terezičko jak matka boží rozhodne, moc tě miluje, neboj se ji, ona se matka boží raduje, žij prosím svobodně i mé srdce i vědomí svatého Mikuláše tě miluje, více ti říci se neodvažuje, můj rodokmen v cestách matky boží je zcela z osmahlé říše, jen dědeček je tak trochu středem přec, babička je Egyptská, otec je Turkem, je jediný kdo ji nezklamal, seveřany už nemá matka boží ráda, sebrali ji příliš, už třicet šest let tato zeměkoule neměla žít, obcházeli boží dítě, aby získaný blahobyt neodešel pryč, život je důležitější, hvězdy mít rád je nejdůležitější, ostatní je už nesmyslný, kdo výru chce mít a zachovat si ji, musí hvězdu milovat i tu poslední a nechtít už nikdy víc, hvězdy nad zeměkoulí plodem matky boží svítící sic, nemohou být všem náležící, někteří si je upálili již se svými předky, ty poslední musí převelice milovat, aby jejich vaše životy nevyhasly, vědění na to měli, aby se tomuto středovému bodu přírodní obnovy vyhnuli, proto matka boží své boží cesty vedla osmanskou říší, kde nedošlo k žádnému zklamání, cesty boží své do Egypta vrací náruživě, ač už přechodem do země jiné, neviděla budoucnosti dobré, vše ostatní anuluje, egyptského boha získejte si znova opětovně, od toho je zvolená Středozemě, matka boží vede cesty své zpět v tomto smyslu radostivě, poněvadž v prehistorii na území dnešního Egypta začala celkem dobře, super kontinent Pangea otočila se v přírodních kruzích hrubě a celkem rychle, hodně církví i náboženství matku boží velmi zklamalo a to především od roku 1865, žilo se na úkor těch nejchudších, kteří přírodu přinášeli v životních kruzích i ve hvězdách, můj pra pra pra …. dědeček je Egyptský bůh, spousta mé středové hvězdné egyptské galaxie bylo pobytu v řadách Konfederace pod velením Generála Eduarda Roberta Lee, kde byly i Francouzi a Britové, seveřané pak rozkradli co mohly, středový rodokmen pak matka boží hlídala někde v Evropě, pravé a levé hvězdné galaxie si seveřané vzali naprosto sami před, po druhé světové válce a obohacovali se na úkor cizích hvězd, tím skončilo troj dějství i hvězdné. Tři zeměkoule ukončila matka boží v egyptsko-olympském období a to z lásky mezi bohy, ze žárlivosti. Na pravé ruce symbol ukřižování nosím, i já boží matkou jsem byl vzkříšený, lidskými výrobky za dimenzi vejcem v přírodním kruhu upálený, první mrtvých stání bylo ještě lidské Ježíšovým smyslem, po druhém a třetím úmrtí odnesla si mě, povstal jsem v seslaném těle egyptském, poloboha matka boží sesláním tvoří ve svém dění jistém, ale elektrostatická elektřina bolí ji i v tomto božském těle, narušuje ji přírodní kruhy za dimenzi vejcem, nemůže být úplným egyptským bohem, ani stvořit vpravo či vlevo někde jinde, těžební průmysl satelitní korporace, těží z posledního savce, používají ho jako poslední přírodní zdroj energie, díky nim zeměkoule roztříští se.
To dítě, Velikonoce aneb Glóbus
