Byly časy, choulostivé přírodní životní kruhy souznění matky přírody, spojovaly láskyplné lidské vztahy, které vedly do hvězdné svátosti, tyto boží cesty jsou velmi důležité pro matku boží, vedla je a sváděla je dohromady, vypočítavě je v kalendáři v narození svém ve správném čase vedla k sobě, srdce rozehřála vědomě, aby došlo k početí, měla matka boží láskyplné chvíle ve správné době, které vedly další svaté, toto dění, dějství matky boží je velmi náročné, ale ví jaké hvězdy kalendářně patří k sobě, narození je důležité, svátek upravuje jen boží cesty když je něco špatně, jmenovitě matka boží uvědomuje své děti rodiče, jaké mají dát pojmenování ve volání na ně. Ale kde jsou tyto doby, jsou prokleté elektrostatickým prouděním. Před dějem sourozence používá matka boží rozmezí jeden a půl měsíce i trochu více, dva roky přeskakuje svědomitě někdy dvojnásobně pro tvorbu pohanského, narození bude velmi důležité, vztahy láskyplné svaté rozdílné dvě rodiny matka boží svadí v božích cestách podobně k sobě, tam a zpět matka přírody si v tomto citově popěvuje, svaté velmi potřebuje i živě, aby byl její plod zeměkoule její život ve hvězdách zajištěn aneb svatí řeší chyby světové, konec světa matka boží rozhodně nepotřebuje, katolický či římsko katolický kalendář k tomu matka boží nepotřebuje, ale velmi ráda vidí, jak ho lidé hezky tvoří, matka boží ho má ve svém vědění v dění, dějství ho doprovází, lidi své děti své sama v sobě uvědomuje, v dnešní době došlo k obnově svatých jmen hvězdně, je jen jeden, svatý Mikuláš svatý kalendář s boží matkou napravuje, ač ho nikdo jiný už nedodržuje, ostatní svatí před i po narození svatého Mikuláše ztratili hvězdné souznění v prokletí elektrostatického proudění a hvězdy se jim uzavřely, již nejsou součástí žití pro udržení plodu země v otáčení v ose, ani v kalendáři, světu v elektrostatickém proudění se nedaří, zeměkouli matka boží, matka přírody, Faun se třemi vědomími hledá cesty, dvě vědomí jsou součástí rohů přeci, dva rohy mohou být i dvě pohanské matky, slunce a minerální galaxie z druhé strany, středem je opět vědomá žena, pana Marie zemská, která je v početí i narozená, vzduch prázdnem i obalená z druhé strany za dimenzi vejcem prvotním životem sama v sobě narozená, i čert je pohanské stvoření ve hvězdném souznění, 9. 9. je ukončení pohanství dědečkem svaté Lucie první, je potřeba navracet souznění, matka přírody ztrácí svůj plod zeměkouli ve svém vědění z druhé strany za dimenzi vejcem už je tvar země okousaný, světem čili lidmi hýbe pouze ze středové hvězdné dimenze, planetární souhvězdí je její sítnice, aby matka boží matka příroda viděla jak jádro její roste - svůj plod zeměkouli plní z nitra z povrchu svého jen hledí co z toho plyne ve vědění v dění, dějství z druhé strany dimenzi vejce vše opakuje, čeká na narození i buněčné, vzduch prázdno jsou její ruce, elektrostatická signální elektřina ji vše přírodní znemožňuje, ve vědění si již přírodně nemozaikuje, ztrácí pojem o tom zda něco žije, až tak citlivá boží matka je, měsíční hvězda svatého Mikuláše společně s matkou boží vše sleduje obdobně již ze savce, Diona se přímo již se svatým Mikulášem s jeho hvězdou bratříčkuje Marie zemská utvrzuje jeho střed, čeká na narození svaté i panny Marie ve hvězdě ve smyslu již savce, dále pak hvězda mužského batolete, matka boží už jen vidí, jak lidé se svádí navzájem svým majetkem a peníze řídí nesmyslné spojování lidí, ba dokonce jsou zcela bez hvězdného charakteru, který titáni syni matky přírody bohyně nejvyšší Gaii jej upravují, matku boží toto velmi mrzí, ač materialismus ji v božích cestách překáží, nespojuje v dění, dějství vztahy, které by byly i součástí božích cest v kalendáři, již nyní jsou tam velké rozdíly, ač matka boží matka přírody nemá hvězdy, přírodní kruhy matky boží, narušily lidské přímočaré materiální cesty, ztratilo se na citlivosti, chybí spoustu přírody i souznění, matka boží matka přírody se díky materiálním lidem úplně ztrácí, narušují ji boží cesty, přebohatý se jí pletou nejvíc, ač hvězdy nemají jen závidí, kupují si co jim nepatří, hvězd díky nim nebudou nikdy víc, nesprávné početí nezplodí nic, bez žijících svatých nepřežije na plodu zeměkouli ani tito bezhvězdní, jen přírodním podsvětím se prochází, jsou tu zcela zbytečný spíše ještě přikládají ke zkáze svou toxikací, matka boží už je velmi v pláči ač přišla už o vše ve svatém kalendáři, zuří na všechny strany, nezlobte se na matku boží, ale materialisti ji velmi moc vadí a překáží, už i v srdci toto přímočaré jednání elektrostatických lidí, snad už nikdy nepochopí, důležité přírodní souznění dění dějství v kruzích odchází směrem k zemi, jsou velmi důležité pro zachování žití, vědomí života nový vědomí střed narodí v obnovené galaxii, tento sešlý střed přehodí ve smyslu obnovy, ač lidé jsou majetkově posedlý, matka boží nevidí žádné snahy ani v planetárním souhvězdí, vidí jen jak lidi v běžném životě pokračují, přitom plod matky přírody zeměkouli rychle ztrácí, bez pádu měsíčního kamene snad elektrostatické lidi nic nezastaví, opět má matka boží ruce v pláči, hledí do svatého kalendáře a tak moc ji vše mrzí, ač je sama z toho všeho v hypnóze, ač vidí všechny v kalendáři mrtví, toto je nejvíce smutný, její poslední plod jak rychle mizí, tento příběh zeměkoule je úplně nejhorší, jak její dítě umírá v náruči.
Duše je ve vědomí i v těle, svatý kalendář aneb Faun
