Svatí a vzkřišování

Svatí krásně rýmovali i při vzkřišování, ale příliš se neradovali, ve slovech zasmutněli, v očích pláč měli.
Kdysi dávno, když byli vidět přes nebesa hvězd plno a každý člověk měl vědomí s hvězdou v přírodních kruzích v souznění životně započato, byl silnější to je známo, když o vědomí nechtíc, pár lidí přišlo, přiběhlo svatých plno, kteří měli hvězd přes nebesa naseto, vyvolali spoustu krásných slov na konci věty, sta, niž se, amen stalo se, ozývalo se, titány vyšší bohy to probudilo, matku přírodu to snad i zvedlo a vědomí ihned v souznění navráceno bylo, toto svatí opravdu uměli, když takto promlouvali a titána vyššího boha Uranose za to milovali.
Dnes elektrostatický člověk je tímto sláb a oslaben, když přijde při nehodě o své elektrostatické polo umrtvené vědomí bez jmen, již se nedá nic dělati, jelikož bez hvězd vzkříšení již nejde vyvolati, jelikož prázdnotou se všechny slova vrátí zpátky, už jen trochu lidské duše a v rozumu jsou pozůstatky, zesnulý mají už jen v paměti druhých památky, bez cesty zpátky z rodokmene zpět do skutečné životní pohádky.