Zamyšlení: evoluce na středovém plodu (1)
Eva a Adam počátek dimenzi vědomí aneb Adam a Eva protočené pohlaví oba vědomí na zeměkouli na plodu matky přírody.
Zdaleka pocházím, ale jsem i vaším milým stvořením, dlouho tvořím, hodně lidí povídá: já věřím, údiv není jen příroda, ale i víra, trochu se nám matka příroda zatočila, stvořila nám přece nebesa, syna božího tam už v nedaleké budoucnosti měla, ale dvě vědomí ještě neměla, tvořila matka boží jen potomka, první žena jsem s vědomím, věděním plně sama sebe oslovím, vzduch prázdnem se naplním, pět dní jen netvořím, od toho mám přírodní kruhy sic něco dokončím, ale započnu boží cestu k dokonalosti na svém plodu štěstí a šestou cestou hledám své naplnění, odpočívej ženo má já tě uspokojím v náruči, sedmá cesta muže odpoví ti, odpočívejme spolu v andělském objetí posteli, v osmé cestě je už vše v rodinné harmonii, mám boží cesty tři v osobnosti, ale čtvrtá pátá k tomu mám oči a hvězdy své jedinečnosti, slyším matku boží najdi si ve svém životě uspokojení i ty. Kniho má nedočtená, matka boží matka příroda povídá si, na počátku kdysi, nedokážu říci, započala jsem ve svém dimenzi vejci i z druhé strany přeci, vejce mé stvořila jsem v životních kruzích ve svém nekonečném souznění, odháněla jsem svým vzduch prázdnem minerály, které se mi všude kolem nakupily, k tomu mi sloužili čtyři body aneb žhavé hvězdy rozkmitány mou dimenzi rychlostí, našla jsem sama sebe v páté pohybové cestě jedinečnosti z druhé strany ve svém zrakovém ústrojí budíš světlo přeci již ve vyfouklém dimenzi vejci panenskou pevnou vzduch prázdnou blánou chráněné i jednou stranou své jedinečnosti jedním cípem celé mé hvězdy z druhé strany minerály celkem rychle chladly, minerály kolem mě čili energií ve středu láskou vzplanuly, galaxie měla tři strany a opět mě v rychlosti šimraly, prodloužená kruhovitá mícha živila mou sluneční zornici, ale měla jsem i sítnici, mé pupeční šňůry to jen nebyly má prodloužená mícha byla i má hlavní pupeční šňůra s koncem minerální podstaty, vzduch prázdnem v souznění jsem si tam minerály rychle hnala, abych láskou nevyhasla, abych myšlenkou a věděním o své dítě nepřišla, rychle jsem tvořila, zároveň i sebe v kruzích ve vnitřku trochu chladila nejen svůj planetární biorytmus, ale i minerální galaxie v obraze, poskládané jako kulaté tousty, vědomí své kulaté poskládané zrodila jsem si, abych i choulostivější život stvořila si, evolučně jsem se rodila pomáhala mi po té i má kulatě vědomá rodina, z druhé strany v obraze jsem je plnila, když jsem něco zahlédla, svou prodlouženou míchu jsem si pošimrala mé seskupené galaxie v obraze jsem se sama stále zjevovala svými vzduch prázdnými kruhy minerály si snesu s nimi, pro mě jednotlivá kruhová nebesa, nejsou cesty z daleka i já mám svoje atmosféry přeci, ale jen v mém úplném středu jsem Vás oživila všude jinde jsem to já a nechtěla jsem být osamocená, své lůno jsem devíti členy obohatila, přírůstky do rodinného stavu nám rostly v našem současném kruhovitém pomilování až jsme se dostali ke třem zeměkoulím, kde devítka měla být štěstím, ale nechali jsme to u šestky, Venuši, Mars a Merkur jsme odečetli, aby započali všichni své jedinečné cesty.
