Svatý Mikuláš z Myry (cca 280/286 Patara – 6. prosince 345/352 Myra) byl biskup v Myře v Lykii. Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Pro množství zázraků, které se udály na jeho přímluvu, je také někdy zván Mikuláš Divotvůrce. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejuctívanějším svatým vůbec (po Panně Marii).
Jako všichni světci z jeho doby nebyl sv. Mikuláš z Myry nikdy oficiálně prohlášen svatým, jeho uctívání se prostě stalo součástí víry širokých vrstev a zvolna se šířila, k její největší expanzi dochází od 8. století v Rusku, jehož je patronem. Postupně se jeho kult šířil i do dalších slovanských zemí a od 10. století do Evropy, zvláště Německa, Francie a Anglie. Za svatého ho uznávají všechny křesťanské církve, které úctu ke svatým praktikují, u pravoslavných jde o nejuctívanějšího světce.
Sami moc dobře víte, že Santa Claus známý též jako Svatý Mikuláš, Otec Vánoc, byl obránce pohanství tedy přírody samotné, ale rozuměl i svátosti v podobě souznění, proto byl svatý a druhý nejsvatější hned po svaté Marii. Vánoční stromeček je pro svatého Mikuláše uvědomění lidí ducha vánoc a tradic, ale v podstatě on strom viděl jako souznění s přírodou. Strom v kruzích života živého – minerálního včetně vzdušného souznění a plod viděl jako vyvrcholení a jako dar pro živé organizmy. U jehličnatého stromu, šišku, jako plod dalšího živého a neživého, pro tvorbu kyslíku – vzkříšení. A nejedlé jako obranu, aby kyslík na zeměkouli nezanikl. Proto i na vánoce i jiné svátky, měli sedláci první vánočku dát svému dobytku, jelikož měli uctít rovnováhu svátosti k živému a životní kruh potravního řetězce. A k tomu patří i právě ten zvěrokruh atd.