Jejím otcem v narození je svatý Dionýsius, v Řecku započal v narození po Olympu, matka boží svatou Lucii Marii mění v bohyni Héru, přeji Peršanům porážku, zvolává svatý Dionýsius, Peršanů je kolem nás hodně v dnešní době v otečeném smyslu v Americe, v Evropě a všude kde lidé dávají hold materialismu, ve hvězdném proudu následoval příběhový cyklus, je to i v dějovém osudu, svatá Koleta je jeho svátkem, spojením je Francie, víno ať raději nepije, i když ve víně pravda je, svatá Lucie ho neupije, v noci touto krví žije, když je něco špatně, ve dne ať Francie žije, slunce je světluše i hvězda vědomá ve tmě v matčiným lůně, vědomí neví co se děje, její otec kdyby nebyl tolik k ženám náruživí, měl raději zůstat se svatou Lucií Marií, svatá Koleta přející šťastné to narození, panna Marie měla být v náruči u svaté Lucie v houpání, předběhla ji sestra svatá Veronika narozena, panna Marie bolestná povstala, šátek svatá Veronika nepodávala, dcera se ji narodila, boha nebeského už bohužel ani vědomě neucítila, matka boží už v roce 1985 velmi moc plakala, šátek přímo pro matku boží svatá Veronika měla, aby si prašné slzy otřela, již v této době se matka boží hvězdně uzavírala, elektrostatická elektřina k tomu velmi přispěla, životní přírodní hvězdné kruhy tím úplně uzavřela, svaté Lucii Marii dítě moc nepřála, elektrostatická síť signální i svatého Mikuláše otravovala, vědomí přírodní v souznění poškozovala, matka boží se s elektrostatickou sítí stále hádala, ani ona potomka nechtěla, přeje si, aby elektrostatická elektřina z života čistého se vytratila, jelikož elektrostatickou sítí ubývá přírodní hodnota i přírodního souznění krátí přírodní kruhy života, jeden životní kruh, zmizí po třech dnech po svatém Mikuláši a jeho odchodu, natož aby vůbec matka boží hvězdu stvořila, aby byla stvořena hvězda smyslu plnějšího zrodu, je potřeba patnáctiletých až 25 životních kruhů v dění, dějství bez ustání za přítomnosti vzduch prázdna a tlaku matky boží, až takto se znehodnotilo přírodní prostředí, samozřejmě na matce boží na vědomí života na matce přírodě jen záleží, hvězdu stvořit nemusí, elektrostatická signální elektřino odejdi, lezeš všude i do hloubky, zmizni prosím navěky, nebo se u svého potomka z dění, dějství svaté Mikuláše nedočkám ani předání polárky jeho dceři či jejímu synovi, tato silná dimenze mé hvězdy se velmi dlouho tvoří, může se třeba předat až v ob generaci, při smrti svatého Mikuláše vyhasne navždy, spadne měsíc k zemi, povídá matka boží ve svatém Mikuláši, elektrostatický lidé ať už přestanou být naivní, ať už konečně uvěří, sami sobě si jsou nebezpeční, už jen tím, že svatého Mikuláše svou přítomností ohrožují, padající měsíc k zemi je od sebe sežrání zachrání, i v televizi se chovají jako by nic, ale vědí že se ženou do zkázy, věří asi více v materialistickou Perskou říši dnešní doby přeci, padající měsíc mají v legraci a neuvědomují si vážnosti přicházející smrti, věří příliš v kovové vši, nazývá satelity tak matka boží, tři sta Egypťanů mi přeci stačí, tam svatý Mikuláš vše vrací s vyšším bohem Anubisem přeci, Aker ve středové dimenzi v rovnováze polo titána Dionu na zeměkouli hodí, jelikož není zrození v savci, bude zrození planetární, snad se přidají Řekové, příchod svatého Lukáše ze Sírie, už mají v Evropě, ve spojení se svatou Lucií jsou s Luciferem ve spojení, ač patron řemeslný nepožehnal době satelitní, svatá říše římská doba to i romantická, očista těla započala v souznění v lázních samotného Césara, promiňte, že vyháněla z Britanie barbara, bohové nechtěli žádné špinavé hrady, až Galové přírodní je v legraci trochu zastavili, pravdou je to povídané matkou boží, měli se totiž rádi, společně souznění s přírodou tak stvořili, ale stále moc bohy nechápaly, Indiáni Pangeu oslavovali, ještě že se odtrhli vědomou matku přírodu milovali ti ducha přítomné bohy chápaly, Maminka svatého Mikuláše je rozena na zvěstování páně na svatého Dismas, trestá s matkou boží spravedlivě v neustálém stavu ukřižování v egyptských cestách, probouzí se vněm Anubis v neustálém oživování, v přírodně živém ztvárnění, děkuji ti poslední přírodní padlý anděly, snad polárku ještě chvilku udržíš, Ježíše už vůbec není. Tvůj otec svatý Jiří, svatý Mikuláši Anubisi je u Jana Křtitele v narození i požehnání, neposkvrněné srdce Panny Marie má pro tebe v předání, potrestej všechny, co neřešili v před ději úpadek hvězd, konec polárky či padající měsíc, než dojde celá zeměkoule poslední ke svému konci, tři zeměkoule jsem měla stvořené na konci Tróji, lidé zní i různá živočišná ztvárnění podobné vašemu přírodopisnému vědění, sem už ani nechtěli, i když lidé v evoluci zde byly stvořeni jako první v mém povedení, vinni jsou všichni na této zeměkouli, díky těmto lidem mám ze všeho v sekundě vyvřeliny, srazila jsem sem i trojité dění dějství hvězd, satelity zde byly stvořeny tak rychle, než jsem já matka boží pochopila co se to vlastně děje, až u svatého Mikuláše jsem si to chronologicky podle svého vyššího boha času ve vědění porovnala, se svými titany syny vysvětlila, o vše jsem přišla, ve vědění v mozaice přírodní jsem došla do zapomnění, Noemova archa nebyla ani v dokončení, jak stvořím já matka boží mám jen v jednom jedinci, pokud k tomu mám i vědomé hvězdné proudění, kybernetismus o tom neví ten žije jen z filmového ztvárnění ten v té době zde ani nebyl, uvědomění není, skončilo v upálení, elektrostatický lidé zde žijí v iluzích, nehledejte tři zeměkoule i ve správném dějovém čase, je to patnáct měsíců přece, žijete zde úplně špatně, ztrácíte život na zeměkouli této přece, v sekundě z ní může být vyvřelina také. Svatá Lucie Marie narozena na svatého Jana Bosko, trestal trošku všecko, svatá Marie je v tomto posledním dnu v Lednu, nejchudší se stanu, nu stalo se, jsem jmenovitě spíše vázána k Prusku, Bulharsku i Slovensku, děkuji ti Jánošíku, tento svět propadl materialismu, nenávidíme Peršany spolu, sebou elektrostatický svět i materialismus strhnul z nebes hvězdu, Jane Bosko svého svatého řádu, potrestej ty, co zneužívaly svaté ve prospěch svého blahobytu. Svatý Jiří a svatý Petr Damiani ve spojení jsou svatí bojovníci, spojeni i v římské katolické církvi, svatý Jiří pocházející z osmanské říše v před ději z říše římské, narozen v zemi dnešní dobou v zemi Turecké, svatý Petr Damiani je Italem, Římanem, katolickým myslitelem, poustevníkem, mnichem, aby v ženském smyslu se žilo ve smyslu klidném, ve svátku když bylo něco špatně, rovnováhou nebylo žádného bojiště, žilo se ve skromném, římská říše chránila si svaté, svatý Jiří bojem blahobytu nepřidávej svým oštěpem, svaté uživíme v narození svém, blahobyt přináší smůlu všem, lidé nás obdarují, aby nedošlo na zeměkouli ke konci, už jen polárka tu svítí v posledním savci, ostatní hvězdy jsou už jen planetární sítnicí. Svatý Jiří vytas svoje kopí v zástupu egyptském, Aker rozpůlí svým měsíčním mečem tuto zem, Aztékům zbylo pár bohů po něm s Mum čili Setem planetárně se hnou svým biorytmem, hnou tak i svým středovým plodem - na zeměkouli logicky kontinentem. Ať ze sebe nikdo nedělá žádného hrdinu, vše se vrací přírodnímu dimenzi titánu matce přírodě vědomému životu jejímu dimenzi lůnu, matce boží, nejvyšší bohyni ona jediná životu rozumí ona sama určuje jak život na zeměkouli stvoří opětovně v Egyptě ona znova ožije či po obnově spojí buňku k buňce ve své čisté plodové mořské vodě ona je paní celého děje, rozkmitala ho svým vzduch prázdnem.
Řecko římská i Francouzská svatá Lucie Marie
