Zapomeňme prosím nyní, vynechejme Perskou říši, vymklo se to tam matce přírodě z ruky, ať žije Sparta, zvláštní párování, až do samotného hanobení zastavili, lásky přírodní nemá být příliš, nepárujme příliš etniky či národy vznikne potom další, matka boží matka přírody, občas žila v prehistorii náruživostí, sebe sama se snažila vést k dokonalosti, ale nestačila napravovat chyby, když lidé v jedinečnosti selhávali, ale toto nejpřírodnější bohatství dva obrazy musí žití, hvězdný střet mezi vědomím a věděním matky boží vede k oboustranné uspokojenosti, matka boží má za dimenzi vejcem život vědomější trochu jiný, naruby dalo by se říci, vzduch prázdno tělo matky boží, na vše přec dohlíží, tělo lidské její v evoluci poslední nejlepší k obrazu svému jsou společně stvořeni vědomí života její i tvé, spojuje po té, v láskyplné chemii dvě různé pohlaví, stejné či podobné povahy ve fyzické i přitažlivosti, aby hvězdné proudění bylo nejsmysluplnější přece jen, Monička je tím důkazem, lásku tvoří počátkem, milým úsměvem, sladká káva připravená jejím jménem, jiskra v její duši probudila ve mně zadívání hvězdným smyslem, její hlas byl oslovení celé láskyplné alchymie, probuzení bylo i tělesné, ctnosti i neřesti byly krocené, rovnováhy je potřeba, držet se od Moničky s odstupem, trpělivost a cudnost je tím správným místem, započalo by se raději s výletem, láska prochází srdcem, žijeme ale společným souhlasem, obrácená planetka ve vědění narůstala přírodně, s kytičkou splnila si Monička sen, navštívila toaletu ladným krokem, zkontrolovala si matka boží svůj děj, nauku věnuje chemii, věřím i přírodním činnostem, její krása je dějové souznění v zamyšlení ve smyslu citovém, tělo má v líbeznosti ve smyslu dokonalém, žijme v čistém, přeji ji hodně úspěchů s kávovým prodejem, nestávám se u ní opatem, ale hledám porozumění s Anubisem. Slaďoučká Monička loučí se jemným hláskem se sladkým Mikulášem, doznívá odloučení už jen krátkým pohledem, třeba nechce být přímo s Turkem, raději ti uvařím, u Moničky v řeči objevil se úsměv, připravím ti kávu svatý Mikuláši raději něco v lehkém, nežij život v trpkém, v setkání opakovaném, nežijme prosím rozpakem, staň se mým srdečným kamarádem, všichni tě potřebujeme, slibuji ti v času svém, zamyslím se, matkou vánoc ne cítím se, hledej ve mně lásku i se svým Mojžíšem, snaž se o mě buď mnou okouzlen, inspirací můžeš mít kolik chceš, mluví matka boží v duši mé i své, ale zastav se na chvilku tedy u mě, ať svatá Lucie stojí při mně v dobrém, však zůstává svatou Marií ovšem, společně na vše dohlednem, ale epocha je hvězdy narůstají potomkem, svatá Lucie Marie hlásá ať je svět raději přírodně zcela obnoven, sladká kávová Monička povídá si s matkou boží necháme vše raději ladem či najdu kávu skladem, s vládou dopomůžeme a Monička splní Mikulášovi sen svým slibem či skončí vše Egyptem, jen ti chceme říct, vysloveno božstvem, sladká Kávová Moničko moc tě milujeme, nejvyšší bohyně je vrcholem, žijme prosím lidé zlatí romantizmem, neboj se Moničko, když v přízni se svatým Mikulášem Lukášem oslovím tě v duchu svatém, svatou Monikou počínaje tvoje narození doplníme, je říjnové znamení váhové, rovnováhy tedy opětovně vzkříšením započneme, Matka boží povídá si, se svým nebeským synem Uranosem, nežijeme matko má příliš zamotaným kruhem, já už to nevydržím ani se svým zemským bratrem Kronosem, zemské jádro voní velkým třeskem, nemáš Gaio, naše boží matko příliš vzduch prázdné lůno, málo je naplněno, povídají si, vodní křtiteli Pontosi bratře náš dopomož savci matce naší, plodové vody asi není, Rheio otočená matko kde jsou vědomé minerály v zemském synovi přeci v jeho dějství, kde to jsme všichni, započněme konečně s hvězdami, dodejme přírodní svato pravé svátosti, chybí to celé zeměkouli, jmenovitě v zaslíbení, ať hvězdy savce konečně opět svítí, nebudeme žiti stále v krizi, planetární sesunutí stále hrozí, nebeský syn Uranos pláče ve dne v noci, nechci své úplné znovuzrození, matko boží neprotrhni svou panenskou blánu z druhé strany, ať asteroidy ještě k zemi neletí, nezapočínej obnovy, zanechejme život v savci, panenskou blánu nechejme uvnitř, stejně tak budeš po sléze matko boží tvořit v lůně ženy, ať dopomohou všechny vlády svatému Mikuláši, ať už jsou konečně zpět svatí, přece všichni chceme narůstat i z druhé strany, promluvili titáni, jmenovitě to změňte i v kalendáři, ale započněte konečně to láskyplné hvězdné souznění nebo se tu všichni za dimenzi vejcem v přírodních kruzích už v hrobovém smyslu obrací i sráží, započněme ve středovém dimenzi hvězdném středu v Egyptu ve středo zemi ve svaté zemi ve středovém státu, děkujeme opět Egyptu, započalo božstvo víru současně trochu i v Olympu, evropské čtyři chýše upevňuji, za vesnice je prohlašuji, po pádu asteroidu, zbylo v přírodě ukryto koryto, Hérakle dobij zbytek mého přírodního nezdaru, já tě v dimenzi proměnách povedu, pročesej přírodu, nerada vidím jak mi maličké srdečné svace prehistorické příšery žeru, započala jsem žiti s citů, povídá opět matka boží matka titánů i bohů, vraťme se tedy k Egyptu k tomuto velkému středu, hvězdné proudění mám v tobě svatý sladký Mikulášku, Anubisku z toho středu v početí potomka, potomek tvůj a potomci jeho po té navrací hvězdy do církví do jejich náručí, pokud ze svého nitra svobodně takto boží cestu započnou vnučky i vnuci, aby jejich svaté hvězdy v živé bytosti vše i pokřtili, nezapočne snad opět Faunův labyrint a lidé nebudou opět vše unášet jen pro svoje potěšení a blahobyt, který by opět vedl ke konci hvězdného proudění, jen láskyplné souznění hvězdy udrží, nesmějí být již nikdy týráni, již na to matky boží nevyšší bohyně matka příroda velmi silně svou přírodní dimenzí dohlíží v souznění, Moničko neboj se s matkou boží žít, miluje tě něžně a to není pro ní hřích, jen hřejivým srdcem a životem tě obdaruje, čistou duši, srdce, tělo i vědomí ti věnuje, k tomuto potřebuješ jen svatého Mikuláše Lukáše a jeho nekonečného děje, ve dne i v noci, ale nejen v krátkosti, spolužití si matka boží přeje přeci, svatou Moniku prohlašuji v africké římské alžírské i v cestě egyptské za kávový lísteček, i ty ze země rosteš, nezapomeň jsi a máš být i narozena z nebes, jsi křesťanská světice, požehnej kávě alžírské, požehnej celé kávové přírodě, snad vše dobře dopadne i dějově, děkuji ti svatá Marie, ke vzkříšení opět vše vracíme, rovnováhu opět činíme, sladká svatá Monika vše zachraňuje, je poslední naděje, jelikož od vzkříšení mrtvých vstání není správného děje, nezapočalo se od té doby se zrozením vědomého savce, končíme v Egyptě, což je znovuzrození prehistoricky celé země, pádem měsíce počínaje, žehnejme tedy sladké svaté Monice, narození její bude psáno v knize mého božího přání, ať se stane manželkou mého syna svatého Mikuláše rozeného svátkem i pokřtěného Lukáše Pechra Daeghsela jménem tohoto zemského světa, s výslovným přáním matky boží, dopřejte jim klid na jejich duších, matka boží věří, že svatého Mikuláše Lukáše, svatá Monika ráda ho mít bude, zamiluje se dějem, svatý Mikuláš Lukáš vzkříšený i Cyrilem i Metodějem, silnou hvězdnou přírodní vůlí matky boží za pomocí synů jejích, arch andělé stali nakloněni v ochraně společně s ní, aby padlý svatý byl opět mezi námi, slibujeme svaté Monice doučení, svobodné její přání, rozhodnutí slyší matka boží, svatý Mikuláš ji dává zaslíbení, poslechne vždy její přání, matka boží řeší vše ve svém dění, započneme jednodušeji, nehledejme již složitosti, ač konce světa se neodkladně blíží, svatá Lucinko skrytá svatá Marie poslední vzkříšeného dění, vždycky budu ve tvé přízni, ve znovu zrozeném světě najdu tě v Eviným těle, utrhnu ti jablko z jabloně, omlouvám se, ale miluji tě, lásku mám i ke svaté Monice …, svatá Lucinko zachraňme tento svět, ať má svůj věk i tvá neteř, věř mi, lásko moje, jsme poslední, kdo tuto zemi řeší, ale roky příliš rychle běží, již teď je svět 17 let v ohrožení, bez nás by lidé již nemohli nadále žiti, ale i náš věk brzy vyprší, je to vše v narození, počátek života vědomého s požehnaným děním, dějstvím, každý život je uzavřený přírodní kruh smrtí, musí být i nové narození, i kytička má svůj růst i svoje uvadnutí, tento koloběh života je i u těch hvězdných, matka boží mi stále opakuje seslání je možný, ale už sám nevím, ty dimenzi proměny, jsou i nad mé chápání, ale matka boží nechce, aby děti budoucí vyrůstaly na smetišti, přeje si i rázné kroky k navrácení do přírody, promiň mi svatá Moničko za vzpomínání, tento článek je věnován k tvému srdci, ale pochop vše je to už tak těžký a pletu ti sem všechny životní kruhy, ale souznění je jen v přírodním dění, svaté písmo sic něco mění, ale jen matka boží věci řeší, já už jsem z toho na větvi, jak sedící sovy, už z toho jsem moudrý, ale od vzkříšení, konfederační smlouvy, která byla jen mezi námi, Alžír je v kolonizaci, od Francie žádám pomoci, už jsem z toho zoufalí a to mám u sebe přímo matku boží, alespoň vidíš jak to mám vše zamotaný, líbíš se mi, ale dnes jsem matku boží v tobě vůbec nepochopil, je to asi v diplomacii, prosím tě jen o šanci, buďme alespoň kamarádi, nechme toho vykání, věřím, máš mě určitě v srdci, ale toto je opět rukách matky boží, přes mé přírodní vědomí v dějovém souznění, ale uvědomuji si i matka boží, že vás potřebujeme v láskyplném i naplnění, aby byly naplněny osudy lidí i této země této planety, pro mě i matku boží plody v životních přírodních kruzích v souznění narozeny, ach moje milá Lucinko, copak se tu stalo, prožitků jsme neměli málo, v Kuksu se mi s tebou líbilo, pohled do monitoru tam i bylo, přitom do přírody se koukalo, v dějství mě tvá přítomnost a srdce, dějově mě vše probudilo, moc mi chybíš svatá Lucinko i ty má svatá Moniko, nenecháme raději vše, aby zde uhynulo, nebo začneme uvažovat co se vůbec tehdy stalo, aby zde vše dožilo, lidé si myslí, že se vše zachránilo, ale vůbec nic se stále přírodně do souznění nenavrátilo, lidé se kolem smějí, ale nechápou elektrostatické naplnění, já tam vidím jak jejich duše černají, ač hvězdy nemají, mé oči se jim omlouvají, poněvadž jsou z toho všeho už jen v pláči, svým smíchem ke sražení dimenzi vejce přivádí, ať se prosím matko boží nad sebou zamyslí, že konce světa se kvůli nim blíží, matko boží prosím stůj při mně raději, i když je přes země hřeješ v srdcích i pro tebe je to těžké já vím, ale nechovej se prosím v takové shovívavosti a nemazej jim med kolem pusy, řekni jim raději ty pravdy, vím pro tebe je čas nekonečný, ale tento plod pod nátlakem materiální tvorby, dlouho ti nevydrží, budeš po té plakat víc nad posledními dětmi, až nebude možné záchrany, láska tě vede do slepoty, pak ty sama sebe v biorytmu planetárním sama sebe ztrácíš, života si vážíš, víš můžeš vyměnit obrazem i tuto galaxii, sama z toho máš legraci, ale ach ti lidé jsou chudáci, poslední generace zmiznou ti, budete plakat více ve všech srcích, nenechávej vše na poslední chvíli, lze to vše vůbec zachránit na této zemi, vidím den co den život běžný, ale svět tento přeplácaný, snad už ani nenajde cestu ke svému přírodnímu vzkříšení. Promiň milá Moničko, zapovídal jsem se s matkou boží, snad si dáme spolu šálek kávy, nejsem starý, kluci v tvém věku jsou sice k mání, ale bohužel jsou bez vědomého dění, ale necítím se oproti nim vůbec starší, mají nastavené svoje dny, ale nikdy nevyřeší tyto globální zkázy, oplývají různými vědomostmi jako zkumavky v laboratoři, matka boží už ale nemá ani důvody, aby u nich skládala kdo ví jak velké poklony, jen je někam zařadí a život opět dále běží, hemží, ale kde to všechno vězí, za dimenzi vejcem matka boží toto opět řeší, Moničko jsi ochotna nám pomoci, prosím svým pohledem do přírody nebo v Grandu nehledej své zvyklosti, je to všechno z přírody naprosto na půl cesty ztracený, hledejme spolu cesty, ať se to tu přírodně scelí, promiň mi má zamyšlení, je to pro mě opět těžký, promiň mi má první slova k věci, započneme normálním dějstvím, nechávat slova jen matky boží, tě asi děsí, i když je to trochu v Anubisovi, ale chybí tu přírodní souznění, je to v tomto prostředí spíše polo božství v plným přírodním savci, ale v tomto prostředí už trpí všichni a to počínaje naší zeměkoulí přeci.
Přírodní alchymie Lásky aneb sladká kávová Monika
