Nebesa pekelná nahoře i dole stvořená, středem všeho jsou vždy nebesa, hvězdami nad nimi zasetá, pole to jsou vzdušná a nádherná, než tomu tak bylo na počátku všeho, souznění se pralo, ale rádo se to mělo, bylo to nekonečné lůno, vědomé vejce se zrodilo, děkuje si, matka svá, děkuje si sama sobě tak trošku ženská, asi matka Lucifera i jeho stvořila tak trochu jiná nebesa, děkujeme matko tvá, že tam máš i druhého bujného anděla v brnění ztvárněného vzduch prázdnem obaleného archanděla, tvůj boží syn narozen přímo v souznění tvém, bohem se stal, společně s tebou pak hvězdy hlídal měl i svoje anděly páně i ty trestal, měl tam i svoje andělské děti, které čekali společně s tebou matko má na zrození hvězdně nová, přírodní podsvětí aneb hříšné duše stály před branami nebeskými i pekelnými, váha rozhodla, ve středově trojúhelníkovém cípu stála, vážila majetek jak sním kdo vynakládal, zda city kolem něj nepřišli nazmar, kdo si hvězdy padlá či padlý vzal a matku boží přírodně citově i s majetkem neuspokojoval, do pekel se propadal z druhé strany pekelná nebesa sesouvala a dokonce i samotné vzdušné nebesa svírala, když už se čerti nadměrně zlobily i matka boží, posílala svou horko kamennou galaxii k nebi, když si lidé se vším možným hvězdy vzali a matky boží si tím znevážili i přesto jak je v evoluci či v souznění tvoří, matka boží jen přes hvězdy skutečně přírodně cítí, proto si hvězdy vědomí obraz zaslouží, chce být mezi námi, už jen doufá, že lidé si začnou matky boží vážiti, jinak se ukáže i její strana pekelná, dokonce i nevině padá ke svému středovému plodu, k vědomí středovému, k zeměkouli darovanou zcela živému a čistému, jak nebesy vzdušnými tak i pekelnými branami, ač hvězdy se ztrácejí mezi nimi, galaxie pekelná asteroidy začíná, tak započíná strana pekelná, která chrání svého anděla i nebesa, zamyslete se lidé zlatí, když na vědomí se ztrácí, hvězdy se životem uzavírají, matka boží je v pláči, chce přece také žiti, na přírodě ztrácí, již hledá své planetární děti, ani nevíte jakou přírodní práci ji dali v evoluci hvězdy, vědomí s hvězdami ke svému životu potřebuje každý, pro matku boží uteklo pár chvil a ztratila je skoro navždy, ještě naštěstí má zde hvězdy planetární, ale i ty padnou brzy, není dějového přírodního naplnění v savci, abychom matce boží za vše poděkovali, posedlostí jste si hvězdy vzali, namísto toho, aby jste ji za ty živé dary byly vděčni, vědomí jste dočista uspali, pekelně se na sebe všichni dívají i v nebi, čert do toho ať bičem mrská, už ani v tom se nikdo nevyzná, proto je tu přírodní dimenzi titánka boží matka.
Zvrhlost – je neřestí, po jednom nemůžete chtít, ba celou zeměkouli nenasytí ani city, kdy matka boží už trpí žízní, jak minerální tak i v souznění, nemám čím obalit ani svůj klitoris matka boží křičí slastí, jelikož hvězdy procítěnosti tím rozsvěcí, jeden ji k tomu rozhodně nestačí, neuběhá všechny ani v dění, dějství, každý musí chtít svoje vlastní hvězdy vědomí, aby světům pomohly, byly hezky opět porovnané a zemské jádro nebylo jen kovové, matka boží kalhotky své, až budou satelity sundané.
