Dnes do slunce hleděl jsem, obraz ve stínu v prostoru svatozář jsem měl, boží matka ve středovém vědomí mém ukazovala mi směr, byl tam jas, duch svatý matky přírody pěl, stromy na chvíli ztichly, aby i zněl, matka boží i já svatý Mikuláš spojili jsme se v dvojhlas, nebeský syn dodal souhlas, navzájem byla vyslyšena tato hlasová sinfonie, započal bál i ples s matkou boží započala procházka v souznění, panna Marie nesmí být již jen sen, v početí duch svatý hlídal by i svatou Marii, v tomto láskyplném času vědomí ve zrození by nastalo, v duchu svatém by se jen již povídalo, aby ve vědění matky boží zůstalo, panně Marii i slovo dlouho ve vědění oboustranně obrazově bylo, v souznění zapisováno v dění, dějství narůstalo v přírodních životních kruzích pokračovalo, aby bylo silné hvězdy dosáhnuto, toto období přináší nevhodné přírodní podmínky, je to v duchu svatém celoživotní závazek, ať žije svatý Mikulášek, hvězda jeho rozsvítí i další matky boží, novou spolu i stvoří, vědomí savec panna Marie se narodí, matka boží nyní smutní, ač tomu tak stále není, lásky skutečné oboustranné nikde není, lidé jen opravdově zamilovaní se k sobě lísají v souznění a tak se i oddají, ať raději spolu povahově se i spojí, za tři roky ať mají děti, ať společnost neroste tak rychle bez souznění, ať započnou v oboustranné prociťování, aby se před svatbou ještě raději rozhodli, aby i děti neskončili sami, společnost přece nemusí růst rychleji, šetřete si náklady než ve skutečné lásce budou děti v početí, ať uvidí světlo světa v prvním rozdýchání ve společnosti rodičů, kteří jsou do sebe opravdu velmi zamilovaní i jen v pravém dění, dějství tyto narozené hvězdy matka boží drží, ač se v dnešní době v nepřirozeném přírodním prostředí hroutí i ve vědění matky boží matky přírody se vytrácí, svatý Mikuláši zůstaň s námi nebo poblíž ať neztratíme uvědomělé dějství, započaté vědění do budoucího stvoření hvězdy, tvé i středové vědomí pohlídá nás vždy navždy, alespoň v zachování uvědomění, ať žije matka boží, svatý Mikuláši v tvém středovém vědomí mezi tvými očkama hlásá slova boží v souznění, k pravé lásce je potřeba všech tří vědomí, miluji tě navždy matko boží, jak krásnou přírodu tvoříš, přírodní životní kruhy ti svatý Mikuláši zlepším, ale zkažený charakter lidí mi to trochu kazí, dění, dějství tvé kruhy srazím v obraze rozené hvězdy v dimenzi probudím ve skutečné lásce pak rozdvojím po dlouhodobějším souznění ve společnosti tvé budoucí ženy, v tvém i mém společném dějství směle na vše pohlédneme s láskou a city i žár hvězdy probouzíme společně, až v dění, dějství vše v mé skulince naroste v obraze citově oboustranně, mezi ušima víry vzduch prázdna doplní se vše minerálně i nahoře, prorazí matka boží hvězdu ve své membráně vztlačením vzduch prázden v obraze přeci, tři hvězdné cery jsou tyto přírodní elementy v evoluci přece, z toho ponaučení plyne, láska započíná od zhora od hlavy až neposledním místě je to minerální dole.
Panna Marie dění,dějství aneb o Skulince
