Děvče milé ve jméně panny Marie, narodilo se v dění, dějství s menším hvězdným minerálním seskupením v souznění přírody i v dimenzi z druhé strany plné minerální tvorby s naplněním ve spojení se vzduchoprázdnem darem pohybovým i životním dokazatelně v dimenzi vejci jako děvče první, jako první přírodní vědomí, byly to vesmírné velikonoce přeci, jelikož i v tomto čase před dávnými prehistorickými časy v galaxii po supernově což je velký orgazmus či vyvrcholení hlavního vědomého dění přírody se narodily i další trojčata minerální hvězdy staly se po sléze zemskými jádry, matka příroda v dimenzi vejci měla radosti dosti, jelikož tři malé děvčátka jí v přírodních kruzích lezly, nejen za časů velikonočních, ale po celý čas, aby byly děvčátka jako růže květ, byly v přírodních kruzích obalovány minerály tam a zpět v ležaté nekonečné genové osmičce stvořil se svět, matka boží započala v choulostivosti přírodní s vědomím jedinečné i troj jedinečné přírody, ve svém obtloustlém elipsovým dimenzi vejci ve svém lůně stvořila si i chlapce minerálně ji, zamilovala se matka příroda mateřskou láskou do Kronosovi narůstající hvězdy zemské jádro v mineralizaci. Panenská blána vzduch prázdna i atmosféry kolem plodů zeměkoulí, měla matka ve svém srdečném vědění, už i v raném smyslu v galaxii, již už ve svém středovém lůnu ve smyslu vzduchu v přírodních kruzích v proudění i ve středovém pásmu ve vzduch prázdnu svého božího syna Uranose v budoucích časech nebeského pána, vše i obnovou stále opakovala, než se do stvoření sebe sama dostala, na konci svého vědění do dokonalosti i muže stvořila, živou vodou v počátcích začala v dění, dějství k sobě dvě buňky v moři slepila či v božích cestách přivedla. Matka příroda, boží matka, bohyně nejvyšší Rheia – Gaia stočená žena v dimenzi, si svého nebeského syna Urana i planetárně v přírodních kruzích stvořila, aby si s ním ve vědění povídala a nikdy na něj nezapomněla, tak se všemi svými dcerami i ostatními syny učinila v přírodních kruzích do kulata, aby život na zemi přizpůsobila, k obrazu svému k dokonalosti v evolučním řetězci i v potravním řetězci rozpoznala vše tak, aby všežravce savce ze sebe v jedinečnosti učinila, jelikož i v různorodosti minerálů v mineralizaci započala, svůj planetární biorytmus ve svém vědění krásně a roztomiloučce dokončovala, vrcholem všeho i jahůdkou smělou přírodně vrcholovou v jejím těle byla hvězda dění, dějství přece pokračující vědomě v rozmnožovací podobě. Matka boží, matka přírody měla sama minerálů na výživu dostatek, jak již bylo psáno ve svatém textu dáno, stvořila si matka boží muže, aby vyrobil pomlázek dostatek, aby v božím hodu na velikonoce, oslovil ženu v její kráse, aby mohlo pokračovat vědomé dění, dějství v jejím lůně, aby jedinečné vědomí pokračovalo i v růstovém rodokmenu hvězdně, aby započal život i jinde. Dimenzi vejce nevytlačila slepička, nepotřebovala ani kohoutka, jen přírodní kruhy stále točila dokola v souznění přírody ve vejci naruby, takzvaně to vejce, to dění, to vzduch prázdno to naplnění, dítě je to v jedinečnosti, ženou se stala ve skutečnosti, ve své tvorbě se přivedla k dokonalosti, ve svojí vytvořené vzduch prázdné, vyfouklé středové dimenzi ve vejci, probudila svůj život živoucí, vzduch prázdno do středu přivedla přes dimenzi hvězdu dějství, opět ze vzduch prázdna na druhé straně z druhé strany vejce přeci, jen prošla skrz přírodní kruhy minerálního naplnění, přes skořápku až k dalšímu přírodnímu kruhu vzduch prázdna úplně na povrchu, kde je jen nekonečné vědění, opakuje životní kruhy dokola kolem elipsového vejce nekonečného dění, dokud vše nepřivede ve svém vědění k životu a k radosti, kdo vědomí si vědomě bere, matce přírodě tím ubližuje. Vše to jsou tři přírodní jevy vzduch prázdno, naplnění a dění, dějství ženského dítka v dimenzi vejci není jiného čistého života, pak už jen samota, nejdůležitější přírodní podstatou je vědomí jedinečného života a zrození ve spojení čisté přírody zvířat i vegetace, ač to je čistá vědomá pokračující pointa života, je to sinfonie souznění s přírodou povídá matka příroda, svatá Marie první, boží matka, hledá jen čisté zrození či batolata, života čistého, dokonale přírodně zrozeného, narození ježíška by jí potěšilo, polárkou by se vše rychleji ve zprávě boží rozneslo, zeměkouli by to zachránilo. Nejvyšší bohyně Gaia je v evoluci matkou přírody, hvězd i vědomí, vzduch prázdna je to milá energetická dáma, francouzským šarmem obalována, vyššího boha svého syna Pontose má velmi ráda, pokřtila ho vodním souzněním, evolučním životním tvořením, život svůj i tvůj ve svůj obraz v savci, proto ho obdarovala i jedinečností, jelikož sama matka příroda neměla ve svém vědění cesty lepší, přenechávala silné hvězdy i vědění především svatým, aby hlídali životní kruhy životní i přírodní v rodokmenech svých hvězdných, měli i svou jedinečnost svatou přeci. Matka boží, matka přírody, první panna Marie jsou to její jména vlastní, již ve vědění i v evoluci, věděla co, z čeho bude přeci, co tím v evoluci vytvoří, jak dosáhne člověka, nevhodná práce člověka se matce boží do všeho nyní připletla, už se jen sama sebe ptá, zda se nestala chyba, zda dar boží jedinečnosti ve vědomí provázáno přírodními kruhy i ve hvězdném projevení v evoluci člověka nebyly příliš uspěchány, i když byly z lásky věnovány, aby člověk ukázal matce přírodě mírumilovné přírodní boží cesty.
O Bohyni nejvyšší GAIA – RHEIA, matka přírody, matka boží, pana boží
