Krása matky boží, není jen v naplnění, což i souznění, není to jen okno do duše vaší, buďte k matce boží otevření, mozaiku pak Vám dá v kázání, jako výplň oken v kostelích, mozaika je i na koberci, nohy máte více minerální, potřebují energii, proto je vyskládaná potravinami, kniha je to nekonečná z obou stran otevřená, její milá slova nepopsatelná, ať už se Vám to jen nezdá ona je zcela živá, písmo svaté ona v mozaice v přírodních kruzích používá, ráda ho se svými svatými syny i dcerami slýchává, když matka boží svou cestu s životem čistým započala, její ústa potravnímu řetězci požehnala, ale obžerství odsuzovala, ráda život rozdávala, o člověku svém mnohdy sama v sobě si povídala, když se svým zrakovým ústrojím v dimenzi své středové zakroužila, hvězdy tři k tomu použila i prodloužená mícha jí zůstala, matka boží je tak smyslu plná, kniha její není dočtená, započneme třeba znova, štěstí ona hledá, ve jméně i matka příroda, ač ona již vyrostla, nechává růst znova, sama, ale nezapomněla v evoluci toho hodně snědla, vědomého savce dosáhla, hvězda jí z druhé strany utěšení tvořila, oboustranné blaho dokázala, lidem v malém věnovala, aby matka boží ze své boží činnosti uspokojení měla, po svém obraze nikdy moc nechtěla, jen chtěla žít tam kde začala, ale nyní už jen, aby plakala, slzy své suché, aby prachem omývala, matka boží i zeměkouli stvořila, diví se dětem svým když svůj plod i z jádra naplňuji, ale smutně kouká přes hvězdy poslední, zda člověk ji ještě vůbec dokáže uspokojit, už i přírodní dimenzi titánka prosí o almužny.
Naplnění, kniha, Mozaika, hvězdy
