V obraze svém meziplanetárně objevuji se, stláčením sama sebe, nejen probouzím se, utěšuji se v souznění i tlakem, ale neuctívám sama sebe mechanismem, žiji v láskyplném soucítění či soužití, ráda se hladím, třením pak ve vědění cítím chvění, nejkrásnější to bylo v nejchoulostivějším počátku mé přírody na mém plodu, jako v matčiným lůnu, měla jsem zcela čistotu na svém plodu na zeměkouli, dnes určitě nestačí jen setřít podlahu, ráda se životem raduji se, osahávám si planetární biorytmus sama sebe, etapou jsou i mé měsíčky přece, jsou to mé větší hvězdičky mě samotné, tento milostný vztah či vztahy utěšují mě v mé mysli nekonečné opakují se, ať žije vzduch prázdno matky přírody nejvyšší bohyně, můj cyklus či etapa pak i čas odměřuje, od středu do středu musíme, ač slunce je střet někde jinde, konečným středem je to kde to nejvíce žije, jedinečné ukončení jsou tři zeměkoule.
Měsíčky v biorytmu matky boží
