Tento krátký úryvek je věnován na počest sochy boží matky tyčící se na dubině v Pardubicích v centru dění, dějství. Žena je to krásná, obrazem k člověku je v soše vytesaná, střední vysokou postavou vy zobrazená, síla je v ní Atlásova, korunku z větvičky stromu s lístky má kolem hlavičky, jako Říman či Olympan tehdejší doby, tleskají v koloseu všechny ručičky, svým polonahým tělem je velmi přitažlivá, naze je skoro oděná, negližé pro matku přírodu nic neznamená, je to přeci i matka příroda, róba ji po hladké kůži padá, je i v láskyplné řeči jemná její celková lehkost je vzduch prázdně sametová. V levé ručce drží matka boží proutek větvičku stromu života, v pravé ruce drží člověka bez nohou, rukou i hlavy, dohnal se člověk do velkého neštěstí přeci, každá lidská končetina i hlava savce přírodně zmizla, elektrostatická elektřina člověku je snědla, matka boží tedy povídá: Tak to abych tu všechny lidi opětovně přírodou pomazala, vědomí do člověka i do hvězd znova provázala, vědomí života čistého i duševna na zeměkouli svůj plod opět navrátila, s bohem nebes již už započala. Lidé zlatí co to tu vše znamená, dál si matka sama v sobě povídá, to jste milí, zlatí lidé zapomněli na mého syna nebeského boha, jeho ducha, vědomí jedinečnosti i čistého těla já matka boží nadarmo jsem netvořila, elektrostatická elektřina vaše lidské nesmyslné žití dovedlo vás k absolutnímu znetvoření. Bůh nebes už pomalu usíná, elektrostatická elektřina ho prý nahradila,“ matka boží se usmála“, v bohovi nebes je taková titánská síla, že dřív se člověk sám zbaví životního práva, měsíc na zeměkouli padá, chrání i boha nebes já matka příroda. Už i já matka příroda, matka boží, nejvyšší bohyně Rheia a Gaia, stočená dimenzi žena jedna jsem přišla, abych můj plod zeměkouli životem naplnila, svatá Marie první jsem, ruce v bok bych dala a už bych jen nadávala a klela, lidé zlatí co já se už naplakala, no co já bych Vás vůbec zachraňovala, když jsem vám půdu dala, satelitem jsem neustále dokola omračována, to abych si svůj plod nevině v přírodních kruzích od zemského jádra znovu obnovila a svého vyššího boha syna Kronose znovu zrodila.
Matka příroda – nejvyšší bohyně Gaia – Rheia, první svatá Marie
