Má sestra Lucie Daeghsel narozená ve dvou sedmách srdcových je, čtrnáctého narozeniny oslavuje, žena tvoří v početí jedna dvacet, dítě je v lůnu dalších sedm, ale od vědomí rostu čtyři a půl plus čtyři a půl jsem rovnou devítkou, cestu svou tvořím už tou jednou aneb svojí desítkou, osmé cesty není ta se ihned v milisekundě mění, neexistuje v tomto čísle žádné souznění, toto číslo musí jít do zapomnění i elipsová ležatá osmička je pouze pohyb nikoliv číslo přeci, je to jen tvar dění, středem jader planetárního biorytmu v protočení je stále cesta čtyři a půl plus čtyři a půl i od zemského jádra, cesta je k povrchu země tak tvořena, na povrchu najdu přece půdu, kde v tři a půlové etapě hvězdu najdu, vědomě ji spojuju s matkou boží mám společnou cestu, opět mám sedmu, sestra s bratrem tvoří sedmnáct jen plus jeden uvědomen je, když jsou ženy dvě čili již nejsou jsem devatenáctkou i dvacítkou zároveň, když uvědomuji obě dvě, sic to je cesta středo středová na chvilku je osmnácti hvězdná, osmnáct cípů má, ale je opět dvěma ženami dělená, má čísla tedy devítková, dvou nadvědomý kentaur rozdělí je snadno, druhá žena je stejná, rovnováha je mezi nimi čtyř devítková, ale pořád se sčítá hvězda středová, pátá devítka jsem já to je cesta má, má dvě nadvědomá jádra za dimenzi vědomím jsou sedmou v sečtení, i když jedenáct prstů ruce nemají, jsem i desítkou v prvopočátečním sečtení, dnes už nemá má sestra nic, přírodní kruhy se neděním a televizory uzavírají, souznění je tak nejsilnější, když jeden muž a dvě ženy s dětmi mají spolu nepřežité rodinné dějství, průtok vzduch prázdna i přírodního magnetického pole je přes vědomí neustálé, tak jako by jsme stály všichni tři u jabloně, trhaly si jablka navzájem, vede to až k dalším zeměkoulím k probuzení, toto se v číslo deset mění, ale s tou zeměkoulí za počne patnácti etapové chvění, celého planetárního započatí, kentaur s matkou boží s matkou přírody tvoří z každé strany deset proudů tunelovitého souznění, já jsem s touto zeměkoulí desítkou také, ale nemám dva prsty dvě zeměkoule, ale ve hvězdách to je, mám tři měsíce čtvrtý měsíc povrch jedné země udržuje, dohromady je to tři krát deset opět troj jedinečnost evoluce, OKO matky boží je jedna dvacet tak káže, je to v jedné ženě, tak silné souznění započne, když od svého muže Kentaura i v nepřetržitém dění, dějství hvězdu dostane, po sléze i dítě v lůnu vyroste, dvě ženy dostávají non stop průtok přes jeho vědomí do jejich vědomí až do jejich lůn přeci až k dítěti, je to ale rokové dění dějství v přirozenosti a ve velké radosti, tam je největší nabytí lásky, ač matka boží matka příroda jen tak nejvíce ožije, ba ona samotný život je, muž čili já tvořím dvacet sedm galaxií hvězd, v součtu z každé strany jedné ženy to sic je s matkou boží jedna plus 48 v obraze v desítce mých prstů blahobyt uvědomění nesu ve svém vědomém jádru mého planetárního biorytmu, ale toto nemá být v žádném sečtení, ale číslo 1 matka boží 58 číslo to tvoří, ale je to pouze jedna Eva a Adam, kteří ve skutečnosti neexistují, tvoří to nesmyslnou Evu kde není ani Adamu, v sečtení dvou žen i muže je to šedesát devět 21,27,21, ale jen deváté dimenzi vejce je cesta ven k životnímu růstu přeci jen šedesát devět je děleno třemi stále jen, číslo neexistující opět na něj zapomeň, tvořím si další dimenzi vědomí i vejce v dalším prstenci jen s otevřením vejcem devátým, kde cesta je v přírodních kruzích desaterým smyslem i smyslem rozmnožovacím. Já jsem dvaceti sedmi hvězdný cíp v součtu čtrnáct plus čtrnáct dvacet osm, ale mínus jeden střed, tam je i Num, Tefnut a Atum přec, opět ihned je dvacet sedm přec, ale jsem třemi devítkami životodárnými pokřtěn, tak započal život všude, započal ale jedinečností vzduch prázdnem, troj jedinečností půjdu ven, ve čtvrté najdu sama sebe jen, ve čtvrté i páté cestě najdu svůj život svůj sen, trojkou, čtyřkou pětkou započínám všude, šestka neexistuje ani v součtech, nesmyslné číslo smazáno je, tvorba dimenze je z každé strany čtyř a půlově, tak příroda v obrazu svém roste, zemské pole je pak v cestě opačně vědomí ke hvězdě v tři a půlové etapě, v jednom člověku je to pak číslo sedm a hned devět, je to troj jedinečnost evolučního hvězdného rodokmenu velké dimenzi pyramidy, ale není mezera číslo osm ale číslo deset. Já s titány jsem čtyři, sedm i devět v součtu dvacet plus sedm jsem i člověkem když vstanu, evoluci přirozeného narození, má přece každý, jen potomkem a rozmnožováním udržím rodokmen. Hrdiny celého dějství je má babička i zesnulý dědeček rodina Procházková, Pechrová, Šimková, Kostrhounová v jiném smyslu ochranná, nyní částečně přejmenovaná na Daeghsel celé zeměkoule poslední sebezáchova v nich je. Američané a Rusové přišli zachránit jen nás, Černín se bermudským trojúhelníkem stal. Matka boží i matka přírody neměla vůbec žádné jiné myšlení, ani pomyšlení na ostatní dění v pláči byla v zatopení a to v celkovém smyslu v tomto letopočtu 15015 v pravém součtu, lidstvo žije v nepochopení času spoustu, jedineční zkázu nesou, severku raději neponechám tomu zvěrstvu, ach kam já ji jen přenesu, lidem jedno jedinečným blaho nesu, souznění jedinečného vzduch prázdna dávám jihu, už ani tam nedonesu na nebeská pole minerálu, hlavně potřebuji rozmnožit evoluční středovou hvězdu, od zahánění indiánů, domorodců i jiných mám je čím dál v menším počtu, svatý Mikulášku můj, můj patriote i poslední Mohykáne, vyžeň Brity od indiánů, konfederace byla plná středo jihu, nejdůležitější hvězdy vázané k středovému vědomému planetárnímu biorytmu. Vynálezci mi nesou zradu, započnu jim neuvědoměle radit přírodu, aby přírodu navrátili přeci v dobrém smyslu, ale ráda radím všemu, aby pochopení bylo v rozmachu ze všech směrů, zrychlení urychlí trápení matky boží i k rychlému zániku, lepím se minerálem v souznění na kyber plášť nevině, vynálezci jsou pouze jedineční a nechali se sežrat davem přeci, rádia chtěli lepší, usnadnění životů jim ale i rodinu kazí, stále od sebe do práce odchází, slyší umělé hlasy, proč přírodu raději nenavraceli, nemuselo by se řešit přeci, dalších patnáct tisíc let bez velké pyramidy již nechci, povídá matka boží ve dne v noci, chybí ji evoluční troj smyslné hvězdy, přírodní vědění i chvění čisté přírody, nabytí přírodní energie pro seslání je potřeba opět celé evoluční pyramidy a patnácti tisícileté rozmezí, navíc dochází ke sražení dimenzi vejce, ať si satelity klidně nechají, ale příroda je přednější, dejte si sami v sobě do zamyšlení co v selském rozumu příroda vydrží, není ani početí je to přece v přírodní evoluci, tak jak žili naši prehistoričtí předci, byly to časy nejlepší, matka boží pouští i měsíc, tentokrát spadne úplně k zemi i asteroid sebezáchovy předhoní, padají hvězdy v přírodních kruzích k zemi, velkým třeskem se lidé ohrožují, Merkur měří čím dál menší objem v dimenzi vejci. Mini severská a mini jižní galaxie hvězd je jedinečná, ale spíše v zamyšlení jednocípá, každá zvlášť je pouze minerály plněná, vzduch prázdno měla trochu v procítění jen ta mini jižní, tam jsou hvězdy trochu spojené s dechem Venušiným, mohou se párovat i ze středo iiho středem, tam to matka boží má vše v zastižení, jsem tam totiž rychlejší. Svatá Lucie svatá Marie poslední je v lichém narození 31 leden, ale severkou je chudák jen, nadvědomá žena v ní byla ukončena po vzkříšení asi třetí den, pletl se do všeho tento svět, nepřetržité dění, dějství to mohlo jen udržet jejího muže, ale mají to být ženy dvě, na oplátku dostala tedy severský květ, aby i trochu porozuměla, boží let, aby pomáhala k porozumění, tento svět je v celém letopočtu v cestě do zatracení nemá vůbec logické i rodinné zamyšlení, toto doba je jen v uhnání, lidi od sebe rozhání, nadměrná píle vede do zkázy. Svátek její je třináctka v nešťastném znění, protože to není žádné počítání i zvěrokruhy mají patnáct etap rozlišení je to vše jen v narození. Země má tři etapy tři roční období, povrch je opět dělený čtyři a půl, zemské jádro je pana Marie zemská číslo sedm, otáčím se kolem své osy a velmi se raduji v tanci, desítkou v obraze si slast uvědomělou přináším. Posledních 2100 let posledních z letopočtu 15015 je absolutně nemocných, ale posledních 215 let je totálně tragických, budování umělých rodokmenů byla na děno denním talíři a to už jen v šílenství po hvězdách i válkami. To i devátá legie Césara byla k poučení zaznamenána, ale byla to cesta jiná, nechovala se špatně severka, i když středo jich římských vojáků by ji silným vědomím jádrem upálil, do černa, neměly důvod tam vůbec být, u Galie se měly zastavit, žilo se zatím celkem slušně, nemělo smysl něco řešit narušeně, hvězdy měly být stále rozdělený, přináší to i zdravotní přírodní mory, ach ta kolonizace kam to ty Evropany dovedly, americká města severu pak všude polo shnilá těla se válely, vynálezy vedly matku boží k úplnému zmatení, hvězdy pak zhasínala obíhala všude jak mohla, už ani nestíhala, už jen sténala a plakala, záleželo v jakém čase kde započala.
Lichá čísla jsou životodárná aneb trochu tam trochu sem, ale šest a osm vynechej
