Zamyšlení: evoluce na středovém plodu (2)
Eva a Adam aneb Adam a Eva
Živí mrtví strom dřímá, čeká matka příroda, z příchodem jara vědomé pupeny otevírá, kytička smutně kouká na louce i na stromě jabloně, třešně a tak dále směle dýchá, na první máj i dříve se otevírá, živena je z dimenze od zdola, ať žije větývka či lodyha, bohužel je tak samotná, ač v dění, dějství sama nedospívá, nemá se ke komu lísat, hledá svého anděla, v dění, dějství přiletěla včelka, sosáčkem probuzení učinila, amorem se tak stala minerální výměnu započala, s oplodněním dopomohla, aby bylo dějového pokračování, přírodní kruh, ale stále není dokončený, ach jak ta matka příroda je chytrá, metamorfóza není jen v jejích planetách, je všude kam se podíváš, je ve všem velmi vědomá, nekonečným dějem vždy započíná, pohárek se uzavírá, vzduch prázdno souznění započíná, probouzí se zemské jádra, kolem nich trochu vzduch prázdna zůstává, je to dimenze dutá, aby vzduch prázdno ze stonku započalo odebírat a ze středu jablka narůstala do zlatova, od šťopky a z druhého konce odešlého pohárku v dužinaté kruhy narůstá, započíná paleta barev plodová, z jádra může být rozmnožena, započne vše od znova, plodem živé obdarovává, potravní řetězec započíná, včelka nás trochu předběhla, ale naštěstí nedočkavého Adama a Evu neďobla, tam byla obdobná dějová epocha.
Aneb úl je plný žen, ale mají kvítí plný kmen, stane se ten mým mužem, je budoucím mým Adamem, ale to jablko je mým dětským plodem, matka boží matka přírody se stala elektrostatickou elektřinou nevinou závislou, leze ji to dimenzí středovou, naplňuje si tam gigantickou přírodu televizně obrazovou, motýly či medúzy matku přírodu dělají příliš prachovou, umírá matka boží v panu šťastnou, v šípkovou Růženku opět probuzenou, snaží se vidět přírodu zcela živou, ale já ji vidím stále uplakanou.
Rozuzlení tohoto rébusu jest, matka příroda započala potravním řetězcem, nakázala si vzduch prázdno jez mě (lodyha), vstřebala takzvaně sama sebe vzduch prázdnem, nudila se ve chvilce, roztočila se výrem tak rychle (trubec i včelička),(první minerální hvězdička, probudila si ji včelí královnička), po chvilce našla sama sebe přec, započala středová dimenze, probudila se galaxie (kytička), obrazem plnila své očekávání, tak jak v kruzích končila i s ochutnáváním.
Pointa – nejvyšší bohyně Gaia matka příroda žije vzduch prázdnem, ach jakým je chudákem, žije obráceným žaludkem, přesto narůstá vnitřkem, žije svým dimenzi biorytmem, člověk minerály nasycený, je opakem jejího vnímání, je člověkem naruby, proto jsme propojeni vědomím, to narůstá v lůně ženy vstřebáním, z vnitra jako u ní v lůně i v hlavě ve smyslu souznění, nečekané neboli spíše úžas je vyvrcholením dějství, pak středem mezi člověkem a matkou boží souzní hvězda, nedokončené dějství je pak pokračování v potomcích.
