Pálení elektrostatických Čarodějů bez hvězd
Žil byl divotvůrce, nezapočal on sám dimenzi velikonoce, matky on měl, dvě ženy stvořili jej, jejich vstřebávací evoluce, stvořila muže, dole i nahoře, svatý Mikuláš věděl: svatá Marie první a to střídavě směrem ke středové zeměkouli, peklo mě hřeje pod nohami, matka příroda a její láska v slunci, stvořila svou první pannu Marii zeměkouli, dvou vědomá je žena přeci, středové vědomí ona sama v sobě porodí, věnovala tedy matka boží středové vědomí někomu v moři, vzduchoprázdnem pak v přírodním podsvětí evolučně na zemi, na to byly třeba dvě ženy. Není to chaos přírodní, ale skladba v souznění i žena měla toto svědomí i vědomí, když vzduch prázdno za dimenzi vejcem vytvořilo středové vědění, nyní jsou tyto dvě strany v elektrostatickém obležení, není možné života čistého pak ve zrození. Svaté Marie i panny Marie již na zemi není i lůna odešli v přírodních kruzích do zapomnění, v pláči je ve stezku je matka boží, v ženě zemské není tedy vědomí, placenta mořské pany není ve chvění, nepomohlo ani vzkříšení, uzavřeli se panně Marii životní přírodní mozaikové vědomé kruhy v dění, dějství, padá na svatého Mikuláše jahodový měsíc na jeho čisto čisté přírodní vzduch prázdné magnetické vědomí až dopadne jahodový měsíc na jeho malé vzduch prázdné malé kroužky ve vědomí, zavalí celou středozem v českém znění, už to není v moři, polo- titánská ženo Diono přeci, KŘEST je to dimenziální, bude panny Marie pokřtění, bude přírodní evoluční obnovení, tak matka boží matkla přírody opět zeměkouli pannu Marii stvoří, hvězda polární už dvě ženy od sebe neudrží, chtějí nové pomilování, bohyně měsíců chraňte se mnou se svatým Mikulášem tuto zemi, nechtějte, aby Tethys, Diona a Rea přiletěli z dáli na měsíčku s Artemis se smály, z mužů si terče udělali, sebrali jim středové vědění s vědomím v prostoru ve skladbě v souznění za dimenzi vejcem přeci, terče na zeměkouli ještě není, povídá svatý Mikuláš matce boží, satelit je přírodní narušení, muže je potřeba dovést k upálení, jejich výrobky nepokřtil ani svatý Lukáš přeci, peklo si na sebe tím přinesli, na ně soustřeďte svoje zaměření, jen zakřičte milé Amazonky smělé i, „ za matku boží, za svatou Marii první, ona je dimenzi vejce přeci i za ním, chraňte její lůno ve zbytku své přírody, hvězda poslední je v savci muž i žena je trochu ve svém nitru s matkou boží, má srdce čisté panny Marie, milujeme tě svatý Mikuláši. Po hvězdné menstruaci v měsíčkách ženy vědomou Marii nenašly v narození, elektrostatickým morem vždy došlo k upálení, navzájem si i přírodní kruhy v dění, dějství uzavřeli, ženy se tím i sami odrovnali, hvězda jasná je jen ve zmrzlém muži, ale ve „stůnu“ už vysáván není. Ve střídavém kruhovém smyslu v dění, dějství byl mužský smysl stvořen již v moři v dění, dějství šlo tak trochu také jen o tření, i když nejen ve vašem zdání byl mořskou pannou, rybí tělo je přeci v moři hladký, oni sami byly obaleni mořskou vodní slastí, mí milí vodní předci savci, z moře pak již vyšlo, po zemi si čtyř noze kráčelo, placentové dvou vědomé zvířectvo.
"Matko boží, matko přírodo, stůj při mě i zjevně, zachráním tě, nezemřeš, za dimenzi vejcem chudneš, svoje bříško si páskem utahuješ, jsi poslední tam nahoře, pannu Marii ze sebe mi nesneseš. Prosím svatá Marie neumírej mi tam nahoře, zůstaň mezi námi přírodně i duševně, mi ti satelity sundáme."
