Byly doby dávno kdysi, kdy jedinečnost těšila matku boží, člověk ji dostal v prvních krocích, dále pak i v dalších, tento boží dar stvořila matka přírody matka boží, sama v sebe byla v dokončení na svém středovém vědomí zeměkouli, i když nyní nastaly časy kdy je plněna ve vědomí ze své pupeční šňůry i ve znamení klitorisu narození i pohlaví v zemském jádru má již především kovy, jelikož přichází o choulostivé minerály ke kojení, v protočené ležaté osmičce se polarita Marsu se zeměkoulí mění, vzájemně se kovy přitahují, měsíček chudáček na rozdělení už nestačí, slouží jako polštářky mezi, aby to nebylo tak v zemské přitažlivosti tvrdý, lidé v co jste se tu proměnili, že mi děláte ze všeho dělovou kouli či duté ořechy. Jedinečností matka boží roste z druhé strany i v dimenzi vejci cítí chvění, je to opět radostivé na zemi tedy tady, proto stvořila vědomí, aby měla i ona nekonečné dění, dějství ve svém růstu i žití, aby bylo i dějového pokračování zde i tam je potřeba zachovat čistého přírodního souznění, stačí jí k oboustrannému propojení životní podstaty respektování, zachovejme k ní i úctu, potřebuje vědomou hvězdu, která je nejmenším obrazem jejího ztvárnění až k propojení ke svému obrazu k vědomému savci, mezi nimi je opět souznění magnetického vzduch prázdného charakteru, ve smyslu naplnění i minerálního vstřebání, zde na zemi příkladem všeho je to především v potravním řetězci.
