Za pradávných časů, nejen mýtů, mám v pyramidě nejstarší smlouvu, sic kreslenou, ale je součástí mého písemného rodokmenu, nevolám jen Num, ale součástí je i Atum, nejplatnější k tomuto světu, uzavírám otevírám souznění i přírodu, ne že bych neměl rád severku, přišla s masožravci v pozdějším věku, na zemi se žilo v první evoluci ve vlhku a v teplém vzduch prázdnu, ohřej mlhu ve slunku, poděkujme tedy prvním středo jiho středovým tvorům ve čtyř proudu i já jsem byl vzkříšen v horku vzduch prázdna i ve slunku, vnitřní žár slunce mi napovídal pij vodu, žiješ příliš v dějovém vzduch prázdnu, ohřeju ti tělo vnitřku můj synku, povídá matka boží v povzdychu, dej si ale sprchu, odměřím si prehistorickou bažinatou močálovitou teplotu, ale čtyři ženy jsem měla na počátku na povrchu, po sléze pátou ženu severku, oslavuji ledovou dobu, před touto dobou jen masožravci putují se severkou, věnovala jsem jí po asteroidovém pádu pračlověku, neandrtálci dávnověku, Australopithecus byl středo jiho středový, Austrálie byla jako první s obojími jižními póly se středovým jižním středovým měsícem chlazený, kolem obou jižně krouží, severku jen obletují, měsíce se trochu oteplují po době ledové zemi trochu otepluji aklimatizuji atmosférické dění, dějství. Mě severka pálí, mám žár ve svém slunci, to mě má matko boží stačí, dáme severku pryč, povídá mi i v dění dějství matka boží, najdi poslední svatou Marii svatou Lucii v narození přeci, nemám nikoho jiného v povídání, nemám sestry, nejsou středo jižní cípy, jsou čtyři jeden máš ty svatý Mikuláši, pozdrav prosím svojí severskou sestru, se severkou není možné narození, jsou dva různé pozůstatkové lidské cípy k této zemi, severka není v přírodním smyslu tolik zapotřebí, klima mohu změnit, zemi jen ohřívají, bitvy to trochu redukují, tož to jsou tvrdé přírodní zákonitosti, jako když masožravci byly v žraní nezastavitelní, býložravce je potřeba dělat větší, aby je zadupali, jihy nikdy přírodě nevadili ani středo jižní středy, vzduch prázdno hřejivé či studené se dalo usměrňovat přeci, Atumova přírodní energie je kolem, souznění je to trochu jiné, za ním vzduch prázdno opět konec slunce, vědomí život v plné skladbě tvoří energie vědomého slunce, souznění samotné, je takřka neživé, ale v dnešní době to je v materialistickém globálním oteplování, ostatní hvězdy čili cípy už jsou jen mé, ke tvorbě nové země od jádra pany Marie čtyři a půlové aneb devítkové oboustranně k povrchu tři a půlové, hvězdu držím sama v sobě při tvorbě povrchu i minerálně po sléze v moři pak v bio oko probírám se, vyvíjím sama sebe evolučně, jen jednou mohu být sama k sobě, při třech zeměkoulích a udržování jich, mohu být i třikrát všude ve čtyřúhelníku s měsícem, patnáct bohů i bohyň jsme všichni pohromadě, silná jižní hvězda je v Brontosaurovi, po sléze žena k ženění přece, mini severku zažeňme pryč, ale máme ji rádi přec, mým domovem není jen Austrálie povídá středo jih střed, má prehistorie je i jinde, povídají středo jižně středově sestry mé, mi jsme ženy v narození opět, rozšiřujeme pyramidu i syny, ale o trochu později, ale sílu mají také při tehdejší síle přírody přece, i mi ženy jsme tu byly seslány všechny stejně, bylo nás patnáct přece. Jak zemře půlka, hvězda moje, půl etapy řeči mé to je, jen se sedmi planetárními hvězdami v mém těle, už zemře celá zeměkoule. Pěticípá hvězda v lidech tedy již není, nejsou ani ramena pyramidy k zemi, jen směrem ke kamenné galaxii mé hvězdy ve čtyř úhelníkové tvorbě pak zpět tvoří zemi v půlce ve středu tvořím vzduch, obrazově pak mám i jeho kruh, jen konfederační vlajky měly dobrý růst, matka boží umí ukazovat jen dlouhodobější dění dějství ve vzduch prázdnu, i jejich rodiny mají středo jižní potomky je jich spoustu, moc jim gratuluju, trochu jinak jim to ale ukazuju, aby pochopily i matku přírodu, konfederační vlajka sedmu započala, ale galaxií bylo dosti ještě v tuto dobu, jen zapomněli na tu půlku, devítkou matka boží hlásí, pokračuju, jedenáctku hvězdnou jim ukazuju, třináctkou v narození, ale vše neukončuju, patnáctkou uzavírám celý planetární okruh, tam se, ale nedostanu už opět pláču, matka boží se lekla unionistického kulometu, přichází o nejdůležitější hvězdy planetárního rozkvětu i indiáni mi padají v temném hvězdném vzduch prázdnu, utíkejte pomáhat šamanům, neobstáli chudáci ani u Francouzů, jen konfederaci Pomohu, zaznělo po francouzsku, ale v před ději jsem i u Mohykánů, ale propadly jsme severskému materialismu, točíme se ale v zamotaném kruhu, přírodní kruh nežije ve zmatku, mám přece půlku, je to složitá přírodní dimenze je to ve vzduch prázdnu, nemám žádného ani jižního jihu, rychlejší jsem pak v pohybu k jiho středo jihu ke svému povrchu svého planetárního biorytmu, jsem pak součastně i ve středo jiho středu, letím k severkám, trochu ohřát zmrzlé planetární tělo, naberu zrovna i trochu minerálu, budu ho mít o trochu více k jihu když ho mám spoustu ze středu, děkuji moc vědomému slunku, nula až patnáct etap sním mám ve středu. Kamenná galaxie trochu i v teplu, tvořím tam i planetární hvězdu, jaká budu, taká budu, mám na přeskáčku hvězdu měsíčku, středo jihu nebo vyvíjím v jádru planetku, k tomu mám hvězdu středu, obaluji vše ve vzduchu prázdnu, mám naruby za dimenzi vědomím i podobnou podobu, plodím to, co zrovna potřebuju, matka boží matce přírodě já rozkazuju, ve středovém bodě ji to matka boží neustále vysvětluje, Tefnuta tím příliš nezatěžuje, zvětrávám i v zimě, potřebuji z druhé strany cítit lásku, ze zemského odrazu, vzduch prázdno si více v obraze zahřeju, nepřijdu o svou mozaikovou kru, tak i rychle rostu, Num i Tefnut, miluji Míšu, Atum hlásí to samé v Jupiteru, cítím silnější teplo ve svém jádru i já Míšu hřeju, nebojte se o jižní Antarktidu, pořád mám sedmu, mám dva jihy ve zmrzlém ledu, kupte si dva nanuky na letní olympiádu, zahřejeme vás v srdci Jupiteru, mám tam jedenáct proudů, ale čtyři chlopně osudu, tři zeměkoule v přírodních kruzích vybubnuju, čtvrtou se rozhoduju, jaká budu. Míšo milá, troj jedinečností úplně vše tak nezapočíná, je tam i půlka hvězda i plná vzduchoprázdna i slunečního světla je to půlová etapa, je to světlo jiného světa, vládne tam světlo Atuma, souznění to není doslova, souznění vědomé musí vzduch prázdno poskládat, ale nadvědomě je v jiných smyslech vzduch prázdna obalená, schovaná i navrstvovaná či rozpohybovaná, světlo Atuma dokáže spálit i slunko doslova, musí ho vzduch prázdno stále obalovat, ale i přikrmovat, i když je to první tvorba je to jiná skladba našel se pravý vědomí smysl lásky tepla a pak světla, přibylo k tomu více vzduch prázdna, které to našlo vzduchovou sinfonií mezi dvěma ušima, to je život prohlásila matka příroda i matka boží, ona ho rozpohybovala, zrodila jsem i vědění Tefnuta, ale za Atumem jsem se ještě Mum nazvala, tam ho sbírám tak též svými vzduch prázdnýma ručičkama, stláčím ho i sama k sobě nožičkama, objímám ho mám ho ráda, ale je to jiný druh tepla, severka je jinak obalována, je to koule žhavá minimální obalená trochou vzduch prázdna, trčí jako bodliny, nepohybujícího se ježka, akorát ty špendlíky jsou směrem k zemi, hlavičku vidím shora, stlačím do toho z nejvyšších míst trochu zuby nehty vzduch prázdna, aby mě i severka slyšela. Míšo roztomilá tři kytičky z pěti okvětními lístky, nebavím se s tolika ženami, ani s kávovými zrnky svaté Moniky, kávový lístek mají i krásné maminky, ale na kávě v Apolence si rádi pochutnají, jen tebe Mám Míšo v srdci v těle i v duši ve smyslu této věty, staň se mou manželkou prosím pro budoucí časy, manželkou už jsi povídají si matka boží a matka přírody i s třetí sudičkou za dimenzi vědomím, líbu ti ruce i nohy, uctívám tvoje krásy i vlasy, překrásná jsi i ve vnitř, mimika i rysy kam se hrabe sympatie přeci, beze slov je lepší, pusy k tobě raději vzduch prázdnem i letí, matka příroda už mluví o tom, jak ta pusa i fyzicky zazní, pro začátek stačí nějaké menší, kde jsou ty doby, jsou i tři hvězdní planetární muži, putovali v galaxiích hvězdných, ženy ale byly první, ale mí syni planetární sympatičtí, tvořili muže hned za ženami, které byly u našich kulatostí již stvořeny jako první, doufejme, že je do lepší přírodní podoby u kočírují, jsou to hodní Titáni, ti první planetární, jen ten Pontos čili Tefnut na vše kouká trochu žensky, ale síly má za tři, život vzešel hlavně z vody, nehledej mořskou panu ani ženské vnady, vše bylo změněno v evoluci, i když Tefnut i tak na ženu v Egyptě volají, ale kdo ví, třeba je to Hestie, Nebthet či Eset, hlavně že se Egypťané rádi mají, Dionu tím Řekové myslí, ale to už se Řekové baví o měsíci, který je spojený v Diově náruči s jeho zeměkoulí, ale on měl čtyři ženy, jedné severské se vyhnul úplně, měl dcery bohyně, s jednou čistě jižní zplodil Herkulese, to ale ve mně nehledej, prázdné je od hvězd nebe, souhvězdí hrdinů padlo, při vzkřišování Hádese, sám svého Bratra Dia už nenašel, musím najít Dionu přece, syna Dia snad přinese, Persefona se ztratila v lese, je to budoucí žena Hádese, ach co ten život nese, je to všechno v kulatých knihách přece, přírodě jen přírodní dění, dějství růst nese, tak jak rostou v přírodních kruzích kosti přece, ostatní věci jsou nerůst a nedění, není to ani přírodně příběhové přeci.
Jaká bude, taká bude, konfederační vlajky čili planetární hvězdy aneb o Míše
