První svatá Marie, praví, je prvorozenou vědomou dcerou tvou svatý Mikuláši, ale nyní běhá někde v nebesích a činní mši, svatý Mikuláš je v rozpaku a povídá, matko boží stočená jsi, Persefona hlídá přírodní podsvětí přeci, neztratila si své přírodní kruhy, ne svatý Mikulášku, praví matka boží, ale kde jsou ty časy, hledala jsem sama sebe v počátcích, slyšela jsem samotinké přírodní zvukové volání, našla jsem sama sebe, stočila jsem se k sobě, vědomí jsem měla přiložené k míše své, kde jsem měla přirození, ale předcházelo vědění, kde došlo k samotnému oplodnění, ve prostřed jsem měla lůno své i vědomé středem tohoto všeho opět, měla jsem i tři prsty zeměkoule, plody mé dětské a vědomé, Mars je palcem a Venuše je mým malíčkem, Merkur už jen mozolem, naběhá se svým tiranským synem Pontosem, životní přírodní kruhy v mém vzduch prázdnu a tlaku jsou mou dlaní, vyhýbej se svatý Mikulášku zranění, měsíčky jsou už jen moje polštářky i klouby, palec Marsu je tvrdý, ale za prsty schovaný, měsíčky mé i chrání moje plody zeměkoule od mého chrámu, který je stále láskyplně otevřený, ale znáš přeci svatý Mikuláši mou druhou otočenou stranu v páteři Rheiu, povídá matka příroda boží matka ve jméně i Gaia, ona Rheia není příliš upovídaná, je příliš horlivá a stále teplem náruživě otevřená, já vím svatý Mikuláš odpovídá, mnohokrát mi povídala nejen v míše mě buší, že si svůj klitoris zemské jádro v zájmovém utěšení hřejete i ve vzduch prázdnem souznění hladíte, už jsem z toho byl trochu zmaten, kdo to v tom vědomí je, matka boží jen přeci, odpoví si všichni titáni ve svatém Mikuláši. Tento veselý příběh je o nenarozeném batoleti panně Marii, která je vrcholem tohoto dění, dějství na plodu zeměkouli, bude, přímím obrazem nejvyšší bohyně Gaia a chtěla by říkat už Mum či máma, snad bude povahově, charakterem i sympatii k božím smyslům nakloněna a to i svatým písmem lépe i v řeči, aby znala alespoň titanského nebeského syna Uranosa, aby na sebe dcera i matka mohla mrkat a svatého Mikuláše nezklamat, vyšší bůh nebes vědomě k zemské atmosféře přispívá k panenské bláně svojí plenou se svou kulatostí a náramkem někde v dáli si povídá i se sourozenci i v zemi, středem všeho jsou naše dcery, milé naše hřejivé laskavé líčka čili polštářky, mají společné i hvězdičky s nejvyšší bohyní Gaiou, jsou to její vnučky, říká jim kdy můžou, titán Uranos bůh nebeský skládá si své obrazy se svou matkou Gaiou ve Venuši v souznění na povrchu i vnitru, poděkujme své dceři čili sourozenci z jiné ruky, blahopřály jsme si i v protočené dimenzi pravá levá ruka ženy na to nyní nezáleží, jsme spolu v sobě andělsky smotaní, Jupiter můj milý povídá si matka boží, palcem jsi mým, Saturn ženský ukazuje ukazováčkem jak dosáhnout k narození, Pluto syn titan minerální Kronos můj něžný, slibuji ti v malíčku svém, budu ti věrný, vzduchu prázdno mě plodí je to má matka z druhé strany, je tak ladná i půvabná, je to víla i baletka, je to má roztomilá Gaia, nenechá mě spát ani z vnitra, ač to je vědomí naše, našeho života.
Pointa s nadsázkou - neokousejte vědomí své na zemi ani ve hvězdě či vědění, peníze na ucpání děr nestačí, aneb kupy peněz na okousané zeměkouli nevrátí podobu země ani ve vědění kulatém ve smyslu v obojím obrazu ztvárněném za dimenzi vejcem, toto nedokončené dějství není přehnanou myšlenkou, ale materialismus je možnou záhubou, budovy i na povrchu rostou, syslem se lidé stanou, doprovází je nezastavitelná pak hamižnost, šetřením všeho smyslu vše vracejte do země, rušte velké korporace, tam se sami svým tělem už neztrácejte, malým podnikům se věnujte, kopáním do země neplaťte přebytečné, za 100 let bylo zničeno čtyři a půl miliardy let vývoje, pointou tedy všeho je do přírodního souznění vše dávejte jen tak se zachráníte přece jen. Nejvyšší bohyně Gaia matka příroda boží matka ztratila a uzavřela své dvě zemské jádra, ač i své obrazy ve vzduchu prázdném smyslu, už nehladila, elektrostatická elektřina jí to zcela okousala, dění, dějství choulostivé přírody už nestíhala ani nejvyšší bohyně Rheia nenaplňovala, mozaiky své příliš rychle ztrácela, Kronosova hvězda usnula, klitoris svůj uzavřela, v mžiku se tato událost stala, kloubem svým měsíčním do sebe narazila, ač tam nic nejvyšší bohyně Gaia necítila ani neviděla.
