Poslední hvězdy zářící, oživuje je matka přírody, jsou i svatého Mikuláše do vědomí patřící i při chvilkové smrti k měsíci, rozjasní se padající červený měsíc pálený trochu už od zemské atmosféry rozehřátý trochu i sluncem, pochvalme Japonce vycházejícího slunce a červeného měsíce na vlajce, což je konec hvězd i počátek započněte hvězdného vědomého savce, buď hlásí konec země, nebo na bíle ploše v symbolu míru počátek hvězdy nové, chceme hvězdu další nejlépe všechny jedinečného vědomí savce, titáni tu cítí už jen srdce, přidávejte tedy hvězdy do rodokmenů hvězdného proudu ve středním kmenovém smyslu i do větví počínajícího velkého hvězdného stromu v životních kruzích, ať vaše přírodní životní kruhy jsou ve vědění za dimenzi vejcem co nejdelší, ať matka příroda může srazit v dimenzi dění, dějství, ať hvězdné dimenzi proudění projde skrz, až k savci.
Červený měsíc
